Český trh práce není zrovna příkladem efektivnosti. Nezaměstnanost se drží okolo hranice půl milionu lidí, mzdy vesele rostou i v místech s vysokou zaměstnaností, podíl dlouhodobě nezaměstnaných se stále zvyšuje. Současný stav trhu práce v České republice je výsledkem souhry několika faktorů. Nejsilněji působí velkoryse nastavený sociální systém, který vytváří pro zaměstnance s nízkými příjmy výrazně nemotivační prostředí, neboť si mohou přijít prakticky na stejné peníze i bez práce.
Sociální systém omezuje nabídkovou stranu trhu práce, ještě důležitější je však strana poptávková: tj.kolik lidí a za jakých podmínek jsou ochotné najmout české firmy. Poptávka po práci je ale v Čechách také výrazně oslabována: Firmy platí vysoké nemzdové náklady práce (sociální pojištění), mzdy jsou stále ještě regulovány (přinejmenším pro nízkopříjmová pásma, kde hraje roli minimální mzda). Nejdůležitější jsou však institucionální omezení v přijímání a propouštění zaměstnanců. Propustit zaměstnance je v Čechách velmi složitá a nákladná věc a firmy si proto opatrně vybírají zaměstnance, aby se vyhnuly nutnosti zaměstnance propouštět.
V takové situaci by se zdálo, že prioritou vlády by mělo být alespoň částečně uvolnit trh práce a stimulovat tak větší poptávku po pracovní síle. Jedním z nejúčinnějších nástrojů na regulaci pracovního trhu je „Zákoník práce“, norma stará již přes 40 let. Bylo proto nadějné, že se vláda konečně odhodlala k přepsání celého zákoníku, výsledek je však tristní. Nový zákoník práce by ještě zvýšil roli odborů v řízení firmy a vedl tak k dalšímu prodražování pracovní síly (ne nutně k vyšším mzdám!). Proč by, například, měly firmy zaměstnancům hradit odborářská školení? Proč by odbory měly mít právo veta u vnitřních předpisů firmy?
Zajímavým ukazatelem „liberálnosti“ pravidel trhu práce je možnost propouštět zaměstnance. U nás je to poměrně obtížné, i nevýkonným zaměstnancům je třeba jejich nevýkonnost „opakovaně vytýkat“ a všechno trvá měsíce. Například v Británii je naopak propouštění velmi snadné: Zaměstnavatel platí krátké odstupné do jednoho měsíce a může propustit téměř koho chce. A taky proč by neměl? Smlouva o zaměstnání není celoživotní a pokud firma začne dělat něco jiného, nebo se jí nedaří, nelze čekat, že bude stále platit zaměstnance, jakoby se nic nedělo.
Takový systém by naší odboráři jistě označili za diluviální a neoliberálně pomýlený. Ale odhlédneme-li od hesel a ideologie, v které zemi trh práce funguje lépe a umožňuje více lidem najít si práci? Nezaměstnanost v Británii je zhruba poloviční ve srovnání s námi a podíl dlouhodobě nezaměstnaných je nižší. Samozřejmě, cenou za to je vyšší „obrat“ zaměstnanců, vyšší podíl částečných kontraktů vyšší nároky na zaměstnance. Ale zkuste Britům navrhnout návrat do doby před 30 lety, kdy u nich byly odbory mocné a rozhodovaly o tom, kdo bude zaměstnaný a na jak dlouho. Ta doba skončila „v zimě nepokojů 1978“, která otevřela Margaret Thatcher cestu k zásadní reformě trhu práce v 80. letech. Kdy asi čeká taková zima plná stávek Českou republiku…?
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)