Hodnota společnosti a jejích akcií, či jejich parciální indikace (ROIC, EVA...), je reflexí stavu prostředí, v kterém společnost operuje a stavu jejího. Přesněji řečeno, je reflexí toho, nakolik se dokáže přizpůsobovat změnám onoho vnějšího prostředí. Podíváme-li se na modelový příklad ze života korporace, jehož jednotlivé fáze lze dnes a denně pozorovat v praxi u jednotlivých firem, je pochopení toho, proč tak často společnosti selhávají při změně, lehčí (včasné zavedení nových produktů, změna technologie/způsobu výroby, logistiky, marketingu, zvýšení produktivity výzkumu a vývoje ...).
1. Nezatížen balastem byrokracie velkých společností podnikatel - dobrodruh (nebo jejich malá skupina) uvěří své vizi, sežene (do značné míry svépomocí) finance a ostatní zdroje a rozjede projekt. Po léta do něho investuje všechen svůj čas a prostředky a vybuduje úspěšnou SME společnost, která stále roste a vykazuje zisky. Do této doby společnost operovala většinou na základě neformálních vztahů jak mezi vedením, tak mezi zaměstnanci, vedení bylo schopno monitorovat příspěvek jednotlivých zaměstnanců k úspěchům a podle toho je odměňovat, všichni byli zaměřeni na výsledek - tj. vně společnosti směrem na uspokojení zákazníka.
2. Společnost roste a roste i struktura společnosti a je nutno najmout manažery - organizátory, kteří dobře organizují věci uvnitř společnosti, ale nemají ono mentální napojení na trh, které má zakladatel. Ten na druhou stranu často není schopen denního vedení a organizace společnosti. Začíná závod o vyšší pozice, složitější formuláře ...
3. Probíhá zahledění se dovnitř organizace, umocněné tím, pokud má společnost silné a chráněné postavení na trhu (patenty, know-how, smlouvy s dodavateli, odběrateli ...). Vytváří se stále silnější a hustší síť škodlivých vazeb uvnitř společnosti, roste byrokracie, politikaření, ztrácí se zaměření na trh, inovativnost, rychlost reakce. Signály trhu jsou ignorovány, natož aby byly přímo vyhledávány. Nelze nalézt přímou zodpovědnost za selhání (respektive selhání se zamete pod stůl), jednotlivá oddělení spolu nekomunikují, o spolupráci nemluvě.
V různých mutacích (odchod zakladatele, akvizice jinou společností, listing ...) se toto schéma pravidelně opakuje. Životnost společnosti je pak dána jednak tím, jak náročné je prostředí (tj. jak rychle a razantně se dostaví budíček), a nakolik je ještě schopná zvrátit nepříznivý vývoj uvnitř (např. i díky příchodu schopného CEO). Setrvačnost může být ale značná a i zkostnatělá společnost může ještě dlouho generovat slušné FCF a investoři se mohou přetahovat o její akcie.