Tempo růstu české ekonomiky překonalo pětiprocentní laťku. Nabízí se otázka, zda vůbec někdy rostl hrubý domácí produkt rychleji. Jenže s historickými komparacemi je potíž. Oficiální data národních účtů začínají až rokem 1995, první údaje o dynamice české ekonomiky tedy máme až za rok 1996. Nicméně použijeme-li informace z databází Mezinárodního měnového fondu, zjistíme, že úvodní transformační pokles ekonomik v průběhu první polovině minulé dekády vystřídala konjunktura, jež vyvrcholila růstem HDP o 5,9 % v roce 1995. Po deseti letech se tempo růstu české ekonomiky také přehouplo přes pět procent, ale o historicky nejrychlejší růst ekonomiky patrně nyní nejde.
Pokud bychom chtěli porovnávat roky 1995 a 2005, kdy česká ekonomika zaznamenala nejrychlejší růst HDP, museli bychom zhodnotit i další důležité ukazatele ekonomiky. V roce 1995 činila průměrná inflace 9,1 %, nyní činí 2,1 %. Schodek běžného účtu se ovšem prohloubil. Tehdy dosahoval 2,5 % HDP, nyní je 3,9 % HDP. Před deseti lety se na něm ale podílel hluboký schodek obchodní bilance, dnes jej tvoří výhradně bilance výnosů. Nezaměstnanost v roce 1995 teprve čekala na restrukturalizaci české ekonomiky a na konci roku dosahovala pouhých 2,9 %, letos podle stejné metodiky bude patrně o 6,5 procentního bodu vyšší. Zcela zásadní je ovšem proměna veřejných financí. Cyklicky očištěné primární saldo veřejných rozpočtů bez čistých půjček a dotací transformačním institucím bylo v roce 1995 kladné a činilo 0,3 %, letos by mělo být záporné a schodek by měl podle prognózy ministerstva financí činit 3,3 %. Zohledníme-li fiskální impuls, zjistíme, že tehdy veřejné finance tempo růstu prakticky neovlivnily, zatímco letos by bez něj ekonomika nerostla pětiprocentním tempem ale jen zhruba tříprocentním tempem. To jistě není špatné, ale se sebechválou raději opatrně.