Vznikly na konci 19. století na základě modelu pruské armády - jeden velí a určuje směr, méně důležité věci se delegují směrem dolů až po pěšáka, který nemá myslet, ale dělat.
S těmito tradičními organizacemi, které jsou v podstatě neměnné od svého vzniku, se pojí následující principy a jevy:
- nejefektivnějším způsobem, jak něco produkovat, je agregace maxima činností pod jeden management. Tím se snižují tzv. transakční náklady, zejména náklady na komunikaci.
- jednotliví lidé potřebují organizaci/korporaci více, než ona je, zejména díky tomu, že korporace vlastní prostředky (stroje, software, zavedenou značku, pověst...), bez kterých si zaměstnanec nemůže vydělávat.
- většina zaměstnanců pracujících pro společnost tak dělá na plný úvazek a jejich plat je jediným, či absolutně nejdůležitějším, příjmem.
- existuje vysoká specifičnost produktů a technologií v jednotlivých odvětvích - jejich přenos mezi odvětvími je minimální.
Výše uvedené se, alespoň podle některých (kteří v podstatě následují myšlenky P. Druckera) již relativně brzy změní. Základem změny je postupný nárůst významu znalostí a tzv. knowledge worker. Nárůst významu specializovaných znalostí (s nutností jejich neustálého obnovování a prohlubování/rozšiřování), které tvoří stále významnější kapitál při samotném produkčním procesu, implikuje:
- zvyšující se mobilitu zaměstnanců mezi společnostmi (alespoň v rámci odvětví);
- jejich zvyšující se význam pro danou korporaci, který implikuje nový pohled na to, jak se s takovými zaměstnanci jedná a jak se organizují;
- přechod z práce pro jednu společnost na práci pro více společností (ze zaměstnance na konzultanta).
Uvedené, spolu se zmenšujícími se transakčními náklady (tj. zejména oněmi náklady na komunikaci díky internetu, e-mailu, rozšiřujícím se telekominikačním službám) povede ke změnám samotného základu toho, jak současné společnosti fungují. V extrémním případě bude společnost tvořit jen značka a top management s podpůrným týmem. Top management bude určovat strategický směr (tj. zejména určovat budování značky), podpůrný tým se bude starat o naplnění strategie tím, že bude provádět outsourcing, subkontraktovat, apod. Vzniká prostor pro syndikáty, kooperace, confederace ... Jinak řečeno, variabilita toho, jak budou společnosti v budoucnu fungovat a na jakém operačním modelu budou založeny, jednoznačně vzroste.
Možná se výše uvedené zdá až moc futuristické, ale za zvážení to jistě stojí na všech stranách korporátních stakeholderů. A opět to naznačuje nutnost flexibility na straně korporací - hlavním faktoru, který dlouhodobě určuje jejich schopnost přežít.