Všechny politické strany v České republice se před parlamentními volbami v roce 2006 předhánějí v návrzích, jak snížit daně. První byla ODS s rovnou daní ve výši 15 %. Když už si ODS myslela, že má vystaráno, vyrazila do boje ČSSD a navrhla snížit daně pro nižší příjmové skupiny tak, aby pro ně rovná daň byla nevýhodná. ODS se však nehodlá vzdát a „zvyšuje sázku“: K nízké sazbě ve výši 15 % nyní přidává i vysoké daňové odpočty ve výši 6000 Kč měsíčně na dospělého a 2500 Kč na dítě.
To všechno zní skvěle – čím nižší daně, tím lépe. Lidé budou víc pracovat, víc utrácet, bude méně neefektivnosti v daňovém systému, atd.
Všechno má jen jednu jedinou chybu: Je to velmi neseriózní a jen to před námi skrývá neuvěřitelně vysoké náklady provozu českého státu. Základní poučka jakékoliv rozumné učebnice veřejných financí je, že rozhodující jsou
výdaje státu, daně jsou „jen“ cestou, jak tyto výdaje zaplatit. České politické strany nám vlastně říkají, že teď nám daně sníží a za pár let je budou muset zvýšit, abychom zaplatili dluh, který mezitím vznikne. Jako předvolební rétorika to možná není špatné, ale zodpovědná politika to moc není.
Samozřejmě mezi politickými stranami existují rozdíly: ODS například plánuje důkladnou reformu státní administrativy a snížení počtu ministerstev. To jistě pomůže, škoda jen, že ODS zároveň nemluví o snížení objemu státních zakázek, které zatěžují rozpočty státu, krajů i obcí, a místo toho plánuje kolosální výdaje na olympiádu v Praze. ODS je také „agresivnější“ ve svých daňových plánech.
ČSSD je „konzistentnější“ – odmítá „nesystémové škrty“ i omezování výdajů důchodového systému. Daňové změny podle ČSSD jsou čistě účelové a snaží se ani ne tak snížit daňovou zátěž, jako spíše konkurovat rovné dani ODS.
Pro voliče se tak rýsuje zajímavá volba mezi dvěma politikami: buď „odvážně“ snižovat daně podle ODS a modlit se, že dluh nebude příliš vysoký, nebo se držet při zdi s ČSSD, platit vyšší daně teď a dluh později. Jak říkal můj nejoblíbenější fish and chips shop: „Choice’s yours“.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)