Komentář doplněn
Státní rozpočet v červnu výrazně vylepšil svou bilanci a z květnového schodku 27,0 mld. Kč se vyhoupnul do přebytku 3,8 mld. Kč. Nízký schodek je kombinací překvapivě vysokých příjmů státního rozpočtu, tak nižších než plánovaných výdajů. Příjmy se v 1. pololetí meziročně zvýšily o 16,3 % a převyšují pololetní alikvotu o 24 mld. Kč. Výdaje vzrostly pouze o 1,5 % a ve srovnání s pololetní alikvotou jsou o 22 mld. Kč nižší. Státnímu rozpočtu v červnu pomohla splatnost daně z příjmu právnických osob. Vzhledem k dobrým firemním výsledkům v loňském roce se inkaso této daně podstatně zvýšilo. Příznivě se vyvíjí také výběr spotřebních daní. Naopak za předpoklady zaostává výběr daně z přidané hodnoty, a to i po zohlednění vlivu loňských změn. Celkové daňové příjmy meziročně stouply o 18,8 %, na čemž se hlavní měrou podílí zrychlení hospodářského růstu. Zároveň se potvrzuje, že snížení přímých daní (sazba daně z příjmu právnických osob) nevede k poklesu daňových příjmů, ale naopak k jejich zvýšení. Ono na té Lafferově křivce asi něco bude. Zvýšení nepřímých daní přitom výkonnost ekonomiky neovlivnilo negativně. I přesto změnu struktury zdanění zůstává podíl přímých daní na celkovém inkasu daní v ČR jeden z nejvyšších v Evropě (vyšší je jen v Německu a Belgii), což českému hospodářství rozhodně neprospívá. Jedním z kolbišť již započaté předvolební kampaně se stalo zdanění mezd, pozornost si ovšem zaslouží daňový systém jako celek, kde lze nalézt prostor pro reformu, jež by i beze změny celkové daňové zátěže dokázala výrazně pomoci české ekonomice a v posledku i příjmům státního rozpočtu. Jednoduše lze podstatně výrazněji snížit daně přímé a zvýšit daně nepřímé. Pokud se přitom podaří celý systém zjednodušit na škodu to určitě nebude.
Zajímavé ovšem je, že se rychlejší hospodářský růst a klesající nezaměstnanost výrazněji nepromítly do výdajů na dávky v nezaměstnanosti. Počet osob pobírajících dávky v nezaměstnanosti klesl ve srovnání s loňským rokem o pětinu, výdaje na dávky v nezaměstnanosti zůstaly prakticky stejné. Pololetní výsledky vylepšuje fakt, že například do fondu státních záruk bylo dosud převedena jen šestina letos plánované částky. Jen na této položce se „ušetřilo“ více než 7 mld. Kč. Státním financím napomohl i vývoj na finančních trzích. Pokles výnosů státních dluhopisů zlevňuje financování státního dluhu. Výdaje na úroky ze státního dluhu se prakticky nezměnily, ačkoli státní dluh je citelně vyšší. Zapomenout by se nemělo ani na loni uspořené miliardy převedené do letošního rozpočtu. Bez nich by rozpočtová čísla nebyla tak růžová, jak vypadají. V první půli letošního roku z nich jednotliví ministři utratili 12 mld. Kč.
Státní rozpočet zřejmě letos skončí s nižším schodkem, než bylo schváleno. Vzhledem k tomu, že návrh rozpočtu byl postaven na předpokladu, že se loni HDP zvýšil o 3,8 % a letos stoupne o 3,6 %, zatímco realita se zdá být o poznání příznivější, není příznivý výsledek hospodaření až tak překvapivý. Nicméně státní rozpočet je jen jedním z koleček v soukolí veřejných rozpočtů a při výkonnosti ekonomiky na úrovni svého dlouhodobě udržitelného neinflačního potenciálu je primární saldo veřejných rozpočtů bez mimořádných příjmových a výdajových položek na úrovni dvou procent HDP stále nelichotivým skóre. Bez rozpočtových škrtů nezbytných k dodržení výdajových limitů, k nimž se vláda zavázala v rámci svých střednědobých fiskálních cílů, se veřejné finance stabilizovat nepodaří. Prozatím ministr financování při jejich prosazování ve vládě neuspěl …