Nevím, kolik čtenářů našich stránek patří mezi fanoušky nebo alespoň diváky závodů formule 1, včerejší „dramatický“ závod v americkém Indianapolis však díky mediální masáži jistě unikl málokomu. Co se stalo ? Na startovní rošt se sice postavilo všech deset týmů, po zahřivacím kole však sedm z nich zajelo do boxů a do závodu nenastoupilo. Závod tedy doslova „odjelo“ pouhých šest monopostů, tribuny zely prázdnotou a nad dalším osudem této velké ceny visí více než jeden otazník.
Logická otázka by nyní měla znít – proč oněch sedm týmů do závodu nenastoupilo ? Správná a výsostně přesná odpověď by měla být „…protože dodavatel pneumatik Michelin špatně odhadl podmínky na okruhu, připravil nevhodnou směs a start týmů na oněch pneumatikách jezdících by představoval bezpečností riziko“. Zkrátka a jednoduše – udělali jsme chybu, náš produkt nevyhovuje očekávanému zatížení, neseme za to odpovědnost a příště se to nestane. Tečka.
Kdepak, dozvěděli jsme se, že:
- Za všechno vlastně může mezinárodní automobilová federace FIA, která nevyhověla žádosti Michelin o výjimku z pravidel a neumožnila ji přivézt nové sady pneumatik. Logicky uvažující jedinec se nemůže nezeptat, proč by to měla FIA dělat, když pravidla jsou známá od začátku sezóny a jakkoliv se mohou v mnoha ohledech zdát podivná, Michelin je musí znát a na udělení výjimky se nemůže spoléhat. Nemluvě o tom, že cesta jak nové pneumatiky na auta dostat existovala i v rámci stávajících pravidel.
- Za všechno vlastně může firma Ferrari (jezdící se pneumatikách Bridgestone), protože bojkotovala dodatečné zavedení zpomalující šikany. Pravdou ovšem zůstává, že Ferrari se pouze neúčastnilo celé debaty a konečné rozhodnutí v této věci nechalo na FIA.
Proč o tom ale hovořím. Všechny výše uvedené argumenty jsme poměrně nedávno v jisté obměně slyšeli z úst všech vrcholných evropských politiků v souvislosti s prolomením Paktu stability, nověji pak při nepřijetí evropské ústavy ze strany obyvatel Francie a Nizozemí. Za nepřijetí ústavy přece rozhodně nemůže ten kdo ji vyrobil (i když je to evidentní šlendrián), ale špatně provedená osvětová kampaň. Při troše dobré vůle to ještě zkusíme hodit na Turecko, které se nám do té Evropské unie chce nějak nacpat a lidi z toho mají strach. Podobně je tomu s Paktem stability – nějak se nám ten produkt (tj. národní rozpočty a jejich schodky) vymknuly kontrole, tak si odsouhlasíme výjimku a jede se dál.
Možná by si ale pánové ve vládách a u kormidel velkých evropských firem měli uvědomit jednu věc – přiznat chybu a uznat (byť dočasnou) porážku není hanba. Snažit se házet vinu za vlastní selhání na někoho jiného je trapné – Michelin by mohl vyprávět. Skepse vůči EU a Euro je při takovémto přístupu k přijímání odpovědnosti více než na místě.