V polovině minulého týdne byly na našich stránkách publikovány názory investiční banky Morgan Stanley na možný vývoj, následující po (v tu dobu jenom očekávaném) francouzském odmítnutí evropské ústavní smlouvy. Nemožné se stalo skutkem a Francie v referendu evropskou ústavu opravdu shodila ze stolu. Pro oživení a zpestření v tomto okamžiku přinášíme „ex-post“ reakci banky Morgan Stanley, publikovanou včera ráno. Porovnejte rozdíly a shody:
Dopady francouzského NE pro Evropu
*
Evropská ústavní smlouva je efektivně mrtvá. Navzdory úpěnlivé snaze EU přesvědčovat ostatní státy (první na řadě je Nizozemí), aby pokračovaly v procesu ratifikace jakoby se tuto neděli nic nestalo, evropská ústavní smlouva má podle MS v podstatě nulovou šanci na přežití. Výsledky referenda jsou pro francouzskou vládu právně závazné a ačkoliv je to teoreticky možné, případné druhé kolo volby se v nějakém velmi krátkém období jistě neuskuteční (Minimálně ne dříve, než bude zvolen nový francouzský prezident. Tato volba je plánována na květen 2007).
*
Rozšiřování EU je v tomto okamžiku passé. Jedním z důvodů proč Francie odmítla evropskou ústavní smlouvu, byl podle mnoha lokálních komentátorů odpor k rozšíření z 15 na 25 členů. Obvyklým argumentem byl „sociální dumping“ ze strany „nízkonákladových“ nově přistupujících členů, podobná debata však rezonovala a rezonuje také v Německu a v Itálii. Přístupová cesta pro Turecko sice ještě není úplně odříznuta, vyjednávání o přístupové smlouvě však budou mnohem tvrdší a potrvají déle. Bulharsko a Rumunsko, jež to stihly za minutu dvanáct, nejspíše do EU vstoupí.
*
Protireformní tábory pravděpodobně získají na síle i v dalších zemích. Antireformní tábor – byť poměrně roztříštěný, sahající na oba konce politického spektra – má jednu věc přesto společnou: odpor k reformám vedoucím k omezení funkce státu, snížení velikosti státního aparátu a přesunu moci ve prospěch tržní ekonomiky.
Dopady francouzského NE pro Francii
*
Prezident Chirac bude nucen vybrat nového premiéra (připomínám, že tato analýza byla publikována včera ráno). PM Raffarin po takovéto drtivé porážce svou pozici neobhájí. Dnes dopoledne bylo potvrzeno, že novým premiérem se stává D. de Villepin – dosavadní ministr vnitra.
*
Fiskání expanze a protržní reformy se odkládají. Prezident Chirac jistě požádá nového předsedu vlády o implementaci sociálnější ekonomické politiky. To bude velmi pravděpodobně znamenat nulové propouštění ve státním sektoru v roce 2006, vyšší sociální výdaje, zpoždění v privatizacích a vyšší rozpočtové schodky. Francie se také jistě neubrání protekcionistickým tendencím ve vztahu k ostatním (zejména nově přistoupivším) členům EU.
*
Laurent Fabius a Nicolas Sarkozy jsou nejvážnější kandidáti na nového francouzského prezidenta.
Zdroj: Morgan Stanley