Česká vláda dosáhla v loňském roce, poněkud překvapivě, schodku veřejných rozpočtů nižšího než hranice 3 % HDP. Tohoto výsledku jsme dosáhli díky příznivé souhře tří okolností. Za prvé, ekonomika rostla vloni o něco rychleji, než předpokládal návrh rozpočtu. Za druhé, zvýšení daní v roce 2004 zvýšilo příjmy státního rozpočtu více, než vláda očekávala. Zároveň ministerstva nestihla utratit cca 30 miliard korun, které musela převést do roku 2005.
Je zajímavé, že ani takto příznivý výsledek, a především snadnost, s jakou byl dosažen, neoslabil obavy české vlády a části ekonomické obce z fiskální restrikce. Stále je slyšet názory, že snižovat schodek je nebezpečné, protože to omezí ekonomický růst. A naše vláda také uvítala revizi, či spíše demontáž, Paktu stability a růstu Evropské unie.
Stále jasněji se ale ukazuje, že fiskální restrikce, tj. snižování schodku, vůbec nemusí mít nepříznivé důsledky na růst, ale naopak může vést k povzbuzení ekonomiky, a to jak oživením nabídky, tak poptávky. Pro keynesiánské ekonomy je takový efekt nepochopitelný, ale v realitě se již mnohokrát vyskytl.
Učebnicovým příkladem „expanzivní fiskální restrikce“ byla situace Lotyšska na začátku století. Následkem ruské krize se lotyšská ekonomika v roce 1999 propadla o 4 % a schodek veřejných rozpočtů dosáhl 5,6 HDP. Reakce lotyšské vlády by všechny české keynesiánce vyděsila k smrti. Rozpočet na rok 2000 1) zmrazil mzdy ve státním sektoru, 2) zrušil veškeré příplatky a bonusy, 3) zakázal jakékoliv najímaní nových pracovníků ve veřejném sektoru, 4) omezil zemědělské dotace a dotace pro energetiku a dopravu, 5) snížil vládní nákupy, 6) omezil či zrušil mimorozpočtové fondy vlády a také pozastavil restituční kompenzace, 7) snížil sociální výdaje o 3 %.
Lotyšská vláda doufala, že tato opatření sníží schodek na 3 % HDP a stabilizuje hrozivý schodek na běžném účtu platební bilance (11 % v roce 1999). Výsledek byl však mnohem lepší: Veřejné rozpočty skončily v roce 2000 se schodkem 2,5 % HDP (v roce 2001 byl schodek 2 % HDP). Ekonomika nijak neutrpěla a v roce 2000 vzrostla o 4 %, především díky akceleraci soukromé spotřeby! Lotyši zkrátka nepropadli panice a uvěřili vládě, že reformu myslí vážně. Díky tomu se zlepšila očekávání budoucnosti a lidé začali nakupovat více než v předchozích letech.
Lotyšská konsolidace však měla další, z českého pohledu zajímavou vlastnost. Lotyšská vláda daně nezvyšovala, ale snižovala! Celkové příjmy vlády mezi roky 1999 a 2001 klesly z 37,3 % HDP na 33 % HDP! Výdaje však klesaly ještě rychleji: z 43 % na 35 % HDP, tj. o osm procentních bodů za dva roky!
Pokud se Vám zdá, že lotyšská reforma byla naprosto bezproblémová, je to mýlka. Řada politiků reformu odmítala a její prosazení nebylo vůbec snadné. Premiér Vagnorius za konsolidaci zaplatil svojí resignací. Ale resignace za úspěšnou fiskální reformu je rozhodně lepší než resignace za nejasnosti ve financování vlastního bydlení…
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)