S tím, jak se pomalu přibližuje datum hlasování o evropské ústavní smlouvě ve Francii a v Nizozemí, mnoho ekonomů a politiků začíná hledat odpovědi na otázku „Co se stane, když uvedené národy řeknou NE“? Oba tábory jsou minimálně ve Francii poměrně vyrovnané - pokud vyhrají odpůrci euroústavy, bude to určitě „o prsa“. Investiční banka Morgan Stanley však přesto – pro všechny případy - nabízí následující scénáře:
1. Negativní dopad pro měnu euro. Rostoucí nejistota ohledně dlouhodobých výhledů jednotné evropské měny může výrazně redukovat objem kapitálových a portfoliových investic do tohoto regionu. Zejména historicky velmi opatrné asijské centrální banky mohou se širší diverzifikací do eurových aktiv počkat do doby, než si evropské státy „zametou před vlastním prahem“.
2. Potenciální zpomalení ekonomického růstu a vyšší úrokové sazby. Jedním z politických dopadů případného „NE“ by nepochybně byla vlna intra-EU protekcionismu. Pokles konkurence mezi jednotlivými státy (zejména ve vztahu k zemím nově přistupujícím) zpomalí strukturální reformy a – následně – také míru ekonomického růstu. Pomalejší hospodářský růst společně se slabším eurem (krátkodobě stimulujícím ekonomiku) může vést ECB k tendenci zvýšit sazby spíše dříve než později.
3. Negativní dopad na státní dluhopisy v euru. Změna náhledu trhů na časový plán ECB ve vztahu ke zvyšování sazeb nejspíše negativně ovlivní trh evropských státních dluhopisů. Riziko politické nestability navíc zvýší rizikovou prémii požadovanou investory jako odměnu za nákup evropských státních dluhopisů s delší splatností (ceteris paribus).
4. Rozšíření kreditních marží jednotlivých zemí. Politická nestabilita a fiskální disciplína nejdou dohromady. Vyšší pravděpodobnost rozpadu EU nebo jednotné měny by velmi pravděpodobně signifikantně zdražila půjčky zemím, které by v takovém případě nejspíš devalvovaly – ideální kandidáti jsou Řecko a Itálie.
Pokračování zítra.
Zdroj: Morgan Stanley