Česká republika v roce 2004 splnila kritéria vstupu do jednotné evropské měny. Toto konstatování by v nás mělo vyvolat přinejmenším hrdost. Bohužel, všichni kdo znají stav českých veřejných rozpočtů, si nedělají iluze, že loňský výsledek byl něco více než výjimka potvrzující (neblahé) pravidlo.
Pokud Česká republika opravdu myslí přijetí evropské měny vážně a pokud nechce stále zvyšovat své zadlužení, je nezbytnou podmínkou provedení skutečně důkladné reformy veřejných rozpočtů, která převede české veřejné finance na dlouhodobě udržitelnou cestu. Taková reforma nebude jednoduchá ale lze se poučit ze zkušenosti jiných zemí a podívat se, jaké charakteristiky musí reforma být, aby byla úspěšná.
Z analýzy fiskálních reforem ve „starých“ členských zemí OECD vyšlo jednoznačné doporučení: úspěšné reformy snižují výdaje a nezvyšují daně – viz studie Alesina a Perotti z roku 1997 Platí však stejné pravidlo i pro „nové“ členské země? Historie fiskálních reforem ve středoevropských a baltických zemích je pochopitelně kratší, ale i dosavadní výsledky poskytují zajímavé údaje.
Fiskální reformy, které byly úspěšné (tj. snížení deficitu bylo citelné a dlouhodobé) spoléhaly především na snižování vládních výdajů: v průměru o 7,7 % HDP. Nejvíce klesaly sociální výdaje (o 3 % HDP), výdaje na mzdy státních zaměstnanců (téměř o 2 % HDP) a vládní spotřeba. Úspěšné reformy přitom vůbec nespoléhaly na zvyšování daní, právě naopak: Daňové příjmy vlád klesly v průměru o 2,2 % HDP!
Neúspěšné pokusy o fiskální reformy naproti tomu zvyšovaly daně (nepatrně, ale přece: o 0,14 % HDP) a mnohem méně snižovaly výdaje (o 4,5 % HDP). Při neúspěšných reformách méně klesaly sociální výdaje (o 1 % HDP), ale i mzdy (o 0,5 % HDP). Jedinou oblastí, kde neúspěšné reformy snižovaly výdaje státu více než úspěšné reformy, byly výdaje na investice! Při neúspěšných reformách tyto výdaje klesaly v průměru o 0,5 % HDP, při úspěšných pak jen o 0,3 % HDP.
Co tato analýza ukazuje? Bude-li chtít jakákoliv česká vláda skutečně snížit zadlužování státu, bude muset kousnout do kyselého jablka a seškrtat položky, které se v žargonu označují za „politicky citlivé“, tj. výdaje na důchody, zdravotnictví, sociální dávky, mzdy státních zaměstnanců apod. Dokud totiž vláda neukáže ochotu jít kvůli reformě do střetu, nelze počítat s tím, že reforma bude úspěšná. Zapomeňte na konsensus, je čas na skutečný spor!
(Tento komentář vznikl na základě společného výzkumu autora a Jana Zápala z IES FSV. Interpretace výsledků a případné omyly jsou však jen mým dílem.)
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)