Prezident harvardské university a dřívější ministr financí Clintonovy vlády, Larry Summers, je prvním presidentem Harvardu, kterému vyslovili nedůvěru profesoři jedné z fakult. Fakulta umění požádala Larry Summerse aby odstoupil a nekazil pověst Harvardu. Proč tak silný odpor k Summersovi?
Kromě možných osobních antipatií je hlavní příčinou rozruchu přednáška Summerse na konferenci o diversifikaci pronesená 14. ledna letošního roku. Ve své přednášce Larry Summers uvažoval nad empirickým faktem, že na amerických universitách je počet profesorek výrazně nižší než počet profesorů mužského pohlaví a že stejná disproporce je patrná v autorství důležitých objevů a prací. Zvláštní je to i proto, že na počtu profesorek se nijak neprojevil fakt, že mezi studenty jsou nyní ženy zastoupeny nejméně polovinou. (Celý text vystoupení Larry Summerse najdete na stránkách: http://www.president.harvard.edu/speeches/2005/nber.html)
Larry Summers, věren své původní profesi ekonoma, vysvětloval tento fenomén především charakteristikou trhu práce, který od vrcholových odporníků automaticky předpokládá osmdesátihodinový pracovní týden (welcome to America…). A takové nároky jsou pro ženy hůře akceptovatelné než pro muže.
Druhým důvodem je podle Summerse větší rozptyl schopností u mužů, který vede k vyšší pravděpodobnosti mimořádně talentovaných mužů (ale i k vyšší pravděpodobnosti výskytu naprosto nepoužitelných mužů…). A protože nejlepších je jen málo, je větší naděje, že se mezi nimi objeví spíše muži než ženy.
Až třetím možným důvodem dominance mužů ve vědě je diskriminace, kterou ale Larry Summers považuje za relativně méně významnou než předchozí dva faktory.
Je zajímavé, že takto pojatá přednáška vyvolala tak bouřlivou reakci ze strany (některých) zaměstnanců Harvardu. Většina kritiků se zjevně nezabývala prvními dvěma faktory podprůměrného zastoupení žen ve vědě a rovnou se pustila do třetího faktoru, který podle nich Larry Summers hrubě podcenil. A protesty byly tak silné, že pro mnohé profesory Harvardu vedly k požadavkům na odstoupení Larry Summerse.
Pro ekonoma je to těžko pochopitelné. To, co Summers na své přednášce tvrdil, byl velmi opatrně formulovaný popis skutečnosti. Je fakt, že být nejlepší ve svém oboru vyžaduje mimořádný objem času a je také fakt, že „opportunity cost“ času stráveného v práci jsou pro ženy vyšší než pro muže – k čemu jsou ostatně muži dobří než k práci? Je samozřejmě otázka, zda je to tak dobře či špatně, ale tuto otázku si Summers, zcela záměrně, nekladl. Je tedy perzekuován za to, že nahlas řekl politicky „nekorektní“ pravdu? To by byla pro Harvard mnohem větší ostuda než názory jejího presidenta.
Zajímavé je také srovnání s českou realitou. Nemaje lepší měřítko, podívejme se na zastoupení žen mezi docenty a profesory jmenovanými na Karlově universitě od roku 1993. Jde samozřejmě o nedokonalé měřítko, neb jmenování není vždy dokonale korelováno s odbornými kvalitami daného člověka, ale naznačuje velmi dobře relativní postavení žen na Karlově universitě. V roce 2003 bylo jmenováno 94 docentů, z nich bylo jen 21 žen. U profesorů je situace ještě horší: V roce 2003 bylo jmenováno 42 profesorů, z nich byly jen 4 ženy!
Na Fakultě sociálních věd je situace ještě výrazněji „pro-mužská“. Od roku 1990 zde bylo jmenováno 79 docentů, ale jen 10 z nich byly ženy. U profesorů je skóre podobně hrozivých 12:1 pro muže. Jelikož osmdesátihodinová pracovní doba není na českých universitách zrovna typická, nezbývá než spekulovat, co je za tak nízkým zastoupením žen.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)