komentář aktualizován
Dolar v poslední době oslabuje vůči euru i japonskému jenu. V průběhu dneška dolar opět prudce padá až na úroveň 0,957 centů za euro. Jen od začátku tohoto týdne tak americká měna oslabila o 1,3%! Hranici 0,95 USD/EUR dolar naposledy atakoval před 17-ti měsíci. Od letošního únorového maxima tak dolar již oslabil o více než 10% vůči euru a o 9% vůči „předintervenční“ úrovni jenu z počátku června. Podobně jako kurz USD/EUR se vyvíjí i česká měna ve vztahu k dolaru – dnes byla opět proražena hranice 32 korun za dolar, koruna navíc posílila až na 31,80 CZK/USD.
Pokles dolaru je úzce spojen se slabostí amerického akciového trhu (i podle dnešního vyjádření Otmara Issinga, hlavního ekonoma ECB). Investoři v rámci diverzifikace rizika opouštějí americké akcie, neboť nevěří v ziskový potenciál jednotlivých amerických firem. Dnešní pád je umocněn negativními zprávami od společností technologického sektoru, jako například Apple Computer, Advanced Micro Technologies, Micro Technologies a IBM, které ve většině přišly po uzavření včerejší seance na americké burze. Přičemž investoři nemusí být nutně čistými prodejci amerických aktiv, k oslabování dolaru stačí, když bude zahraničí pouze redukovat podíl amerických aktiv ve svém portfoliu. Americkým akciím a tudíž ani dolaru včera nepomohly ani příznivé makroekonomické zprávy o inflaci a aktivitě ve stavebnictví – daleko větší váhu pravděpodobně mají jiné ukazatele, jako například spotřebitelská důvěra, které vyznívají negativně.
Z jiného úhlu pohledu se zdá, že je dolar nadhodnocen, jsou-li mírou tohoto nadhodnocení obchodní toky a inflační diferenciály. Také vysoký a rostoucí deficit běžného účtu USA (4% HDP) se zdá být neudržitelný. Měna má zpravidla tendenci oslabovat, blíží-li se deficit běžného účtu země hranici 5% HDP.
Podíváme-li se na oslabování dolaru pohledem ekonoma, může se jednat o pozitivum (v případě pozvolného a nikoliv skokového pohybu) jak pro USA, tak pro Evropu. Vliv na japonskou ekonomiku je spíše negativní, proto také japonská centrální banka od konce května několikrát intervenovala proti posilování jenu. Co se týká Spojených států, přísun kapitálu zatím stačil pokrývat deficit běžného účtu. Podle CSFB financoval příliv investic do dluhopisů a akcií deficit C/A v roce 1999 z 91%, minulý rok tento poměr však poklesl na 43% a pravděpodobně poklesne i tento rok. S tím jak investoři odcházejí se kurz dolaru pravděpodobně pohne ve smyslu kurzového vyrovnávacího procesu platební bilance. Slabší dolar by mohl dále podpořit slibně nastartovaný ekonomický růst USA z prvního čtvrtletí.
Z pohledu Evropy je silnější dolar článkem, který pozitivně působí na inflaci, se kterou má ECB daleko větší problémy než Fed v USA. Kurz by mohl oslabit tlaky na růst evropských úrokových sazeb, jejichž nižší úroveň by stimulovala s recesí koketující evropskou ekonomiku. Navíc slabý dolar by nemusel příliš ohrozit exportní schopnosti Evropy, pokud by se nevyšplhal až na paritu s eurem (podle německé průmyslové a obchodní komory, která zastupuje zájmy průmyslníků). Kromě toho silnější euro tlačí na potřebnou restrukturalizaci evropských odvětví a firem. Nebezpečný by byl jen prudký pokles dolaru, například v souvislosti s dalším poklesem cen akcií, který by zhoršil investiční sentiment. Analytici Morgan Stanley odhadují, že pád dolaru o 20% v průběhu šesti měsíců by musel být vyvážen jednoprocentním poklesem sazeb ECB.
Jedině pro Japonsko je současný trend dolaru jednoznačně špatnou zprávou. Ekonomika země, která má zatím největší problémy s růstem, je významně závislá na vývozech do USA, centrální banka se navíc musí vyrovnávat s deflací. Bank of Japan je tak ve svém úsilí o oslabení jenu osamocena, tj. bez pomoci USA nebo Evropy, devizové intervence jsou tedy relativně méně účinné a více nákladné. Slabý dolar pozitivně působí, stejně jako v Evropě, jen tím že tlačí na restrukturalizaci.
V současné době většina ekonomů očekává pomalé a postupné oslabování dolaru, hovoří se často i o pádu k paritě s eurem. Například UBS Warburg odhadují, že se dolar dostane na 1,05 USD/EUR a 115 JPY ke konci roku 2003.
Radim Krejčí a The Economist