Vyjednávání o vstupu České republiky do Evropské unie spěje do závěrečné fáze a do popředí se dostávají ekonomické otázky a mezi nejčastější z nich patří srovnávání úrovně české ekonomiky s hospodářstvím EU. Srovnání lze vést v různých rovinách, můžeme porovnávat úroveň mezd, cen či produktivity práce. Na prvním místě v žebříčku těchto srovnání je však relace mezi hrubými domácími produkty. Protože ČR je ve srovnání s Unií trpaslíkem co do počtu obyvatel a pracovních sil, nemůžeme srovnávat celkové údaje o hrubých domácích produktech, ale jejich úrovně přepočtené na jednoho obyvatele. Jen pro představu, kdybychom český HDP z roku 2001 převedli z korun na euro průměrným loňským kurzem, dosáhl by jen 0,7% HDP Evropské unie. Zatímco v ČR žije zhruba 10 mil. obyvatel, v EU jich žije téměř 380 mil. Druhou úpravou, která bývá pro potřeby srovnání provedena, je zohlednění rozdílu v cenových hladinách. Vždy po určité době bývá provedeno srovnání cen v různých ekonomikách, které reflektuje ceny a směnné kurzy v těchto zemích. Po všech těchto úpravách bychom měli dostat hrubé domácí produkty, jejichž změny v čase budou odrážet pouze změny v reálném množství zboží a služeb.
Často zaznívají dotazy, zda může posílení koruny či rychlejší inflace pomoci přiblížit hrubý domácí produkt České republiky blíže k zemím Evropské unie, tj. zda tyto faktory mohou urychlit reálnou konvergenci. Z předchozích řádků by mělo být jasné, že nikoli. Kromě abstraktní logické úvahy existují dvě možnosti, jak to prokázat. První možností by bylo převést veškeré zboží a služby na určité arbitrárně zvolené numeraire. Řekněme, že bychom všechny statky převedly ve zvolených fixních poměrech na ledničky. Auto by představovalo 25 ledniček, rohlík dejme tomu 0,0003 ledničky, atd. Eliminace směnných kurzů a nemožnost inflace ukazují, že jinak než zvýšením reálného objemu zboží a služeb, nelze zvýšit reálnou výkonnost ekonomiky (tj. počet ledniček). Druhým příkladem, který vychází ze skutečně používané metodologie je propočet podle návodu uvedeného v prvním odstavci. Následující dva příklady ukazují, že ani vyšší inflace ani změna nominálního směnného kurzu nás neposune blíže k ekonomické výkonnosti Evropské unie.
Příklad 1: Inflace 50%
Prvním příkladem je padesátiprocentní inflace. Pro jednoduchost předpokládejme stabilní počet obyvatel v EU, kurz koruny vůči euru a hrubý domácí produkt EU. Všechna uvedená data jsou fiktivní pro jednoduchost demonstrace. V tabulce, kde ve 4. řádku, jsou uvedeny všechny potřebné vzorce k výpočtům, se inflace projeví zvýšením cenové hladiny z původních 50% na 75%. Zároveň se však promítne do hrubého domácího produktu v běžných cenách z 2 000 mld. Kč na 3 000 mld. Kč. Zde pro jednoduchost zanedbáváme obvykle uvažované náklady vysoké inflace. Hrubý domácí produkt na obyvatele zohledňující rozdíly v cenových hladinách se tak nezmění.
Příklad 2: posílení kurzu koruny o 20%
V druhém příkladu opět uvažujme, že se základní parametry nezmění a předpokládejme pouze jedinou změnu - posílení nominálního směnného kurzu koruny vůči euru o 20%, tj. 30 Kč za euro na 25 Kč za euro. Díky posílení kurzu se zvýší velikost HDP na obyvatele vyjádřená v euru. Zároveň se však zvýší česká cenová hladina v ČR vztažená k EU. Pro jednoduchost opomeňme negativní vliv apreciace měny na konkurenceschopnost vývozu. HDP na obyvatele po zohlednění o rozdíly v cenových hladinách se tak opět nezměnil.
Na uvedených příkladech bylo demonstrováno, že reálné konvergence výkonnosti české ekonomiky k zemím EU nedosáhneme jinak než rychlejším reálným hospodářským růstem v EU. Změny cen ani kurzu nám nepomohou. Leda snad kombinací stabilního HDP a klesajícího počtu obyvatel či rychlejšího poklesu počtu obyvatel než poklesu HDP. Tyto možnosti však patří do říše teorie.
Tuto a další analýzy v pdf formátu naleznete ZDE.
David Marek