V Čechách ubývá zubařů. V Čechách se nevyplácí být zubařem. Jak je možné spojit dvě předchozí tvrzení, aniž by to byl nesmysl? Kromě situace, kdy by se všichni obyvatelé České republiky rozhodli, že mít zdravé zuby je nesmysl a nahradili by je fešnými stříbrnými protézami, zbývá jediné možné vysvětlení: Stát zubaře reguluje a činí tak zcela nekompetentně, takže spokojený není nikdo: ani zubaři, ani jejich pacienti.
V ostatních zdravotních oborech není sice situace zásadně odlišná, ale u zubařů je ještě transparentnější než obvykle. Obyčejná amalgámová plomba stojí přibližně tři sta korun. Pojišťovny za ni platí zubařům zhruba 150 korun. Pokud by se zubař chtěl uživit preventivními prohlídkami, musel by jednu zvládnout za 2 minuty.
Proč jsou úhrady za zubařské úkony nastaveny tak absurdně nízko? Protože zubaři si na státu nic lepšího nevymohli, nestávkovali a nemají mezi sebou demagogy kalibru jiných lékařských odborářů. Zubařství se vydalo jinou cestou: Nikde jinde se ve zdravotnictví tolik neplatí jako u zubařů. Lidé jsou, evidentně, ochotni si z vlastní kapsy doplácet na lepší plomby, krčky, můstky, či co všechno se dá do zubů zavrtat…
Zdálo by se tedy, že trh opět jednou „zvítězil“ a našel si cestu kolem nedokonalé státní regulace. Ale v Čechách bývá málokdy něco tak jednoduché. Náš osvícený stát totiž nereguluje jen ceny úkonů, ale také počet zubařů, respektive počet absolventů studia zubařské profese. Regulace má formu, překvapivě, nedostatečného financování studia mladých zubařů. Zatímco stát dává školám jen cca 100 tisíc na rok, výuka přijde tak na trojnásobek. Připlácet si samozřejmě studenti nesmějí, to by nebylo „spravedlivé“. Takže zubařů studuje málo a nestačí nahradit starší kolegy odcházející do důchodu (nebo do zahraničí). Lidé, na které přijde bolest zubu, pak běhají mezi přetíženými zubaři a cestou nadávají na špatný, leč „spravedlivý“ systém.
Samozřejmě, že by všechno mohlo fungovat i „normálně“: Za studia zubařiny by zájemci platili školné, zřejmě vyšší než za mnoho jiných lékařských specializací, a po absolvování by si otevírali ordinace, kde by jim lidé platili buď přímo nebo ze svého (komerčního) pojištění. To bychom ale museli překonat socialismus v nás (alespoň některých) a připustit, že stát prostě nemusí ani nemůže regulovat všechno. Což asi nebude jednoduché…
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)