Včera se ministři financí dohodli na úpravě Paktu stability a růstu, který je dokumentem předepisujícím dodržování rozpočtové disciplíny v Evropské unii. Zejména pro země konstituující Evropskou hospodářskou a měnovou unii je význam Paktu stability klíčový. Nicméně několik let trvající útoky na pravidla rozpočtové disciplíny včera došly vítězného konce a pod záminkou větší „pružnosti“ byly k Paktu stability připsána doplňující ustanovení. Důležitými doplňky je, že sankce nebudou uvaleny:
- v případě, že porušení daných pravidel bude malé a dočasné, a finance budou použity na:
- pečování o mezinárodní stabilitu
- dosažení evropských politických cílů, především pak sjednocení Evropy
- investice do vzdělání, inovací, vývoje a boji proti nezaměstnanosti
- veřejné investice
- snižování zadlužení
- penzijní reformu (země, které odstartují penzijní reformu, budou moci z deficitu tyto investice "odepisovat" po dobu pěti let, v prvním roce 100 procent nákladů, v letech následujících 80, 60, 40 a 20 procent).
Jak bude definováno malé a krátkodobé překračování Paktu? Jedno procento HDP, tři procenta HDP? Rok? Dva? Tři? Zřejmě podle rozložení politických sil v orgánech EU.
Co je to péče o mezinárodní stabilitu? Výdaje na zbrojní programy? Nebo snad dotace zemědělcům bránící dovozu zemědělských komodit do EU?
A co proboha znamená „plnění evropských politických cílů“? Politickou propagandu nejrůznějšího obsahu lze financovat za státní dluh?
Úsměvná je klauzule, že schodek může být použit ke snížení zadlužení, ačkoli deficitní financování z principu zadlužení zvyšuje.
Možnost započtení nákladů spojených s reformou penzijního systému v prvních pěti letech je prakticky bezcenná. V případě zavedení druhého pilíře, povinného spoření v penzijních fondech, by výpadky financování průběžného financování (1. pilíř) netrvaly jen pět let. Nicméně není důvod tyto náklady nezapočítávat. Lze nalézt takové varianty reformy penzí, kdy i při jejich započtení zůstane dostatečně velký prostor pro případné schodky veřejných rozpočtů při cyklických výkyvech ekonomiky. Předpokladem ovšem je, že se dá do pořádku zbytek veřejných rozpočtů.
Za změnou Paktu stability a růstu a argumentací větší pružnosti se jen skrývá neochota dodržovat rozpočtovou disciplínu. Změna Paktu není výhrou Evropské unie, ale prohrou ekonomické racionality. Obecně by měly rozpočtové schodky být vyrovnané a tři procenta HDP poskytují dostatečný prostor pro vyhlazování cyklických výkyvů ekonomiky. Možnost výjimek v podstatě činí z Paktu stability cár papíru.
Změny Paktu stability zároveň ukazují, že v Evropské unii jsou státy si rovné a rovnější. Když bylo v problémech s rozpočtem Portugalsko, nikdo proti Paktu stability nic nenamítal. V okamžiku, kdy se měly sankce z porušování Paktu dotknout Francie a Německa, změnila se pravidla hry. Jak se mají cítit adoptované děti menšího vzrůstu peskované Konvergenčními programy, když vidí, že silnější bratříčci si vydupou lepší zacházení, kdykoli budou chtít? Další hračkou ve hře je liberalizace služeb…