Český zahraniční obchod skončil v loňském roce s nečekaně nízkým schodkem. Schodek byl natolik nízký, že někteří vládní představitelé to nevydrželi a začali mluvit o přebytkové obchodní bilanci. Samozřejmě, že je skvělé, že se českým vývozcům loni dařilo a vyvezli téměř tolik zboží jako jiní dovezli. Ale proč by, proboha, měla být přebytková obchodní bilance naším cílem?
Přebytek obchodní bilance znamená jen to, že z ciziny „dovezeme“ více služeb (a pak je možné argumentovat, že v současném světě je důležitější a výhodnější produkovat kvalitní a konkurenceschopné služby, než vyvážet zboží v krabicích). Druhou možností je pak za přebytek obchodu nakoupit zahraniční aktiva, nebo-li vyvážet kapitál. To možná zvýší naše sebevědomí, ale že bychom už kapitál nepotřebovali doma?
Nicméně pokud odhlédneme od poněkud efemérních makroekonomických spekulací, je jasné, že členství České republiky v Evropské unii se na zahraničním obchodě projevilo silněji a pozitivněji, než většina pozorovatelů předpokládala. Převládající očekávání bylo, že se „nic nestane“, neboť obchod jsme s Evropskou unií měli liberalizovaný již před naším vstupem do EU.
Ukazuje se ale, že vstup měl přinejmenším výrazný psychologický efekt a že české zboží má cestu na světové trhy snazší. Takže důvod k radosti pro euro-optimisty.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)