Tento čtvrtek bude bankovní rada ČNB opět projednávat měnovou politiku a následně hlasovat o úrokových sazbách. Kromě ekonomických faktorů tentokrát vstupují do rovnice další dvě proměnné: částečná obměna bankovní rady a politická krize.
Pokud odhlédneme od obou „dummy“ proměnných, říká standardní reakční funkce, kde na jedné straně rovnice vystupují měnové podmínky (reálné úrokové sazby a reálný směnný kurz) a na druhé mezera výstupu a odchylka inflace od inflačního cíle, že by centrální banka neměla váhat s dalším snížením klíčové dvoutýdenní repo sazby o 25 bazických bodů. A to i přes poměrně velký koeficient vyhlazování, tj. váhy současných úrokových sazeb na úkor váhy úrokové sazby indikované reakční funkcí. Důvod je zřejmý: směnný kurz. Když 27. ledna bankovní rada rozhodla o snížení úrokových sazeb, pohyboval se kurz koruny kolem hodnoty 30,25 CZK/EUR. Dnes je o téměř 40 haléřů silnější. Vůči dolaru si koruna připsala za poslední měsíc 30 haléřů. Nominální efektivní kurz podle našeho výpočtu posílil o dalších 0,7 %. Reálný efektivní kurz již vykazuje meziroční zhodnocení o více než sedm procent a dále se vzdaluje své dlouhodobé trendové trajektorii. Nerovnováhu měnových podmínek a vývoje ekonomiky prohlubuje nižší než očekávaná lednová inflace a další mírný posun roční prognózy inflace směrem dolů.
Vyostření sporu ve vládní koalici se patrně nedotkne úrokových sazeb na mezibankovním trhu a výnosů dluhopisů, kde situaci ovlivňuje především výhled měnové politiky ČNB, trh s německými dluhopisy, případně emisní kalendář ministerstva financí. Pád vlády nebo předčasné volby se ovšem mohou promítnout do kurzu koruny (viz včerejší text
Cena za vládní krize: (nejen) o kurzu koruny). O osudu vlády by mohla rozhodnout zítřejší schůzka vládní koalice. Zvýšení pravděpodobnosti extrémního řešení politické krize s sebou přináší možnost oslabení kurzu. Za centrální banku by tak zapracovala politika a úrokové sazby by se nemusely snižovat. Dosavadní vývoj kurzu koruny ale ukazuje, že devizový trh věří v nějaké smírné řešení či „vyšumění“ zájmu o finanční aktivity premiérovy rodiny.
Personální změny v bankovní radě mohou vést k určitému názorovému posunu v tomto kolektivním orgánu rozhodujícím o měnové politice. Tři sedminy bankovní rady jsou nyní pro finanční trh neznámou. Drobnou nápovědou může být prohlášení dvou nových členů bankovní rady, že lednové snížení úrokových sazeb bylo správné. Logickým dopadem personálních změn by mělo být dočasné zvýšení vyhlazovacího koeficientu v reakční funkci s tím, jak se nová část bankovní rady bude „učit“ měnovou politiku a modely ČNB. Taková úvaha vede k tomu, že by bylo lepší, aby se zpočátku neúčastnili hlasování o úrokových sazbách (a nezvyšovali tak koeficient vyhlazování) a svým neutrálním postojem případně nebránili potřebné korekci sazeb. A to by právě mohl být případ konce tohoto měsíce.