První přehledy o podaných nabídkách na privatizaci Českého Telecomu uvádějí některá velmi zajímavá jména. Blackstone, CVC Capital Partners nebo Providence nevidíme mezi zájemci o česká aktiva zas tak často. Obecně se dá spekulovat o důvodech, proč Česká republika zdaleka není takovým rájem pro private equity („PE“) investory jako například Polsko. Velikost naší ekonomiky určitě nemůže být jediným vysvětlením. Pravděpodobně půjde o celý soubor drobností, jako např. dostatek kapitálu v podobě bankovního dluhu, omezené možnosti exitu prostřednictvím kapitálových trhů atd.
Několik dalších faktorů, které vedou k tomu, že PE investoři v ČR, pokud se vůbec angažují upřednostňují spíše velké až největší transakce:
- neflexibilní prostředí pro podnikání a složitý daňový systém – malé podniky nedokáží alokovat potřebnou míru režie na vyřízení všech potřebných formalit spojených s transakcemi vstupu a výstupu investora;
- odpovědnost manažerů PE fondů – pokud se manažeři investičního fondu stávají členy představenstva nebo dozorčí rady cílové společnosti, jak je ve světě zvykem, riskují v ČR až trestní postih. Pouze velké české společnosti mívají systém „corporate governance“ propracovaný tak, aby manažerům PE fondů poskytl rozumnou míru jistoty, že nebudou za svou činnost správce vložených prostředků zodpovědní v rozsahu stejném jako exekutivní manažeři společnosti;
- nedostatek zdrojů financování pro lokální PE fondy – ve světě jsou typicky hlavními poskytovateli financování penzijní fondy a pojišťovny, kterým však v ČR zákon zatím takové investice neumožňuje.
Současná úroveň podílu PE investic k GDP je v ČR skutečně mimořádně nízká, podle statistik Evropské asociace rizikového kapitálu (EVCA) klesla v roce 2003 meziročně z 0,5 promile na 0,2 promile. Pro srovnání, v Polsku tento ukazatel dosahuje zhruba jedno promile a na v tomto ohledu nejrozvinutějším trhu v EU, kterým je Velká Británie, se blíží jednomu procentu.
Doufejme, že se ale účastí na privatizaci ČT blýská na lepší časy. Větší aktivita PE investorů v naší ekonomice by mohla sekundárně stimulovat i kapitálový trh, neboť tento druh investorů je náchylný využít kapitálových trhů ke svému exitu z jednotlivých investic. PE investoři a kapitálový trh jsou to do jisté míry spojité nádoby. Jde tedy jen o to přitáhnout pozornost managerů fondů k příležitostem na našem trhu. Realizace velké transakce jako je např. CT by byla velkou reklamou. Fondy přímých investic a rozvojového kapitálu, zažívají po útlumu kolem roku 2000 nebývalý rozvoj. Jenom v rámci EU (která jako taková v oblasti PE a Venture capital je méně rozvinutým trhem ve srovnání s USA) se očekává tento rok upsání přes 40 miliard EUR nových prostředků v největších PE fondech, ve srovnání s 25 miliardami EUR v roce 2004 a 20 miliardami EUR v roce 2003. Některé statistiky uvádějí až 65% meziroční nárůst upsaného kapitálu v těchto fondech. Zdaleka největší boom však zažívají fondy, které se specializují na odkupy společností a mezzaninové financování. Podle EVCA bylo 63 % investic PE fondů v roce 2003 směřováno právě do buy-outů / odkupů společností. To by mohlo být pobídkou pro managerské skupiny, které uvažují o zadlužených odkupech (Leverage Buy – Outs) společností. Otázka zní tedy velice jednoduše - kdy když ne teď?
Ondřej Palát,