Ať již iniciována egem vrcholového managementu či snahou o maximalizaci hodnoty společnosti, jen výjimečně je akvizice bez proklamace výrazných synergií. Očekává se, že ty v daných případech většinou uspoří náklady a/nebo zvednou výnosy nové entity tak, že se pokrytí nákladu investice (tj. nákladu kapitálu ji financující, mnohdy nemalých transakčních nákladů a nákladů toho, že se management a zaměstnanci společnosti nevěnují svým hlavním činnostem) stane hračkou. Postakviziční realita pak častokrát přináší vystřízlivění na straně managementu, akcionářů a dalších "stakeholderů" co se týče velikosti a rychlosti realizace těchto pozitiv. Děje se tak zejména na straně společností kupujících (jejích akcionářů a věřitelů), jsou-li benefity, realizují je většinou akcionáři společností cílových (kupovaných).
Podívejme se na to, kdy je při proklamacích budoucích synergií potřeba se mít na pozoru a kdy naopak tyto mají reálný potenciál pro svou materializaci (a ospravedlnění i "agresivní" ceny zaplacené za danou akvizici).
Rozvedení tématu, praktické implikace a závěry budou k dispozici pro klienty Patria Plus v následujícím článku, který zveřejníme dnes v poledne.