V prosinci minulého roku přinesly Financial Times zajímavou analýzu vztahu úspěšnosti ekonomiky a fotbalové reprezentace. Akciové trhy rozvinutých zemí, které vyhrály světový pohár v období od roku 1966, zaznamenaly o 9% lepší výkony než globální indexy. Analýza však opomněla jeden významný fakt – ve třech případech se podařilo zvítězit reprezentacím pořadatelských zemí (Itálie, Anglie, Francie) a ekonomika tak byla spíše stimulována stavbou nových stadionů apod. než eventuálním vítězstvím. Pořadatelství sportovních akcií se stává čím dál více ekonomickou záležitostí – například japonská vláda věří, že mistrovství přispěje nemalou měrou k oživení stagnujícího hospodářství.
Podle nezávislého výzkumu japonské agentury by si japonská ekonomika polepšila v případě vítězství na šampionátu o 1604 mld. jenů. To není rozhodně zanedbatelná částka, nicméně ve srovnání s ozdravnými opatřeními japonské vlády, které byly přijaty v nedávné době, jde přeci jen o poněkud nižší sumu. Jiná analýza (institutu Dentsu Inc.) hovoří dokonce o 3 000 miliardovém stimulu hospodářství a pokud by se Japonsku podařilo vyhrát, zvýšila by se suma o dalších 500 miliard, což se již blíží 1% HDP. Analýza počítá jak s investičními výdaji, které nezávisí na výsledku ve fotbale, tak s vyššími výdaji fanoušků a spotřebitelů.
Co se týká Jižní Koreje, podle organizačního výboru získá ekonomika pořádáním šampionátu 8,8 trilionů wonů a vytvořeno bude 350 tisíc pracovních míst.
Radim Krejčí