Řeklo by se, že vláda každý podzim prochází parlamentním martyriem schvalování státního rozpočtu proto, aby veřejné finance nebyly vydány zcela napospas její zvůli. Omyl. Skutečné hospodaření se může od původního návrhu významně lišit. Letošním hitem jsou původně neplánované pololetní „dárečky“ v podobě mimořádných dávek rodinám s dětmi a penzistům, jež měly kompenzovat vyšší daně. Ponechme stranou fakt, že změna daní je zamýšlena jako trvalá, zatímco dávky byly jednorázové. Z pohledu veřejných rozpočtů je zajímavější kolotoč událostí, které „dárečky“ spustily.
Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělilo deníku Mf Dnes, že mu bude v letošním rozpočtu chybět 4,4 miliardy korun. Mimořádné sociální dávky vyplacené v pololetí přišly na 6,6 miliardy korun. Výsledkem je fakt, že již ke konci října byl překročen celoroční rozpočet na sociální dávky. Další zhruba miliardu bude stát vládu ústupek u 14. platů pro státní zaměstnance. Ty měly původně činit 10 procent normální měsíční mzdy, odbory si vybojovaly 25 procent.
Řešením má být seškrtání podpory exportu a investičních pobídek o 1,3 mld. Kč. Ekonomická logika je tak postavena zcela na hlavu. Kvůli výdajům na podporu spotřeby domácností budou sníženy výdaje podporující investice. Dále má být odloženo splácení závazků, za něž se stát zaručil. Rozpočet by se tak měl vylepšit o 0,6 mld. Kč. To samozřejmě není úspora, ale jen přesunutí nákladů do budoucnosti. Klíčovým tahem je ale nevyplacení prostředků na penze České poště, která je zpravidla penzistům doručuje. Ve svém důsledku to není nic jiného než zvýšení státního či veřejného dluhu. Buď vláda České poště „půjčku“ splatí z rozpočtu v příštím roce, s čímž se samozřejmě ve schváleném návrhu na příští rok nepočítá a výsledkem bude vyšší schodek a státní dluh či zoufalé a nahodilé hledání úspor jinde v rozpočtu. Nebo si ke splacení „půjčky“ vytáhne peníze z pošty samotné. Česká pošta, státní podnik 100procentně vlastněný státem, měla na konci loňského roku v nerozděleném zisku z minulých let a fondech ze zisku přes 4 miliardy korun. Nějaká cesta přes FNM nebo ČKA by se asi našla. O to nižší by byl výnos z případné privatizace České pošty, který by snížil schodky veřejných rozpočtů a veřejný dluh. Koketování vlády s penězi České pošty, naznačuje, že privatizace pošty stojí za úvahu.
Zdroje mimořádných příjmů postupně vysychají. Z Ruska jsme dluhy vymohli, UMTS licence prodali a k privatizování zbývá již jen několik společností. Rozpočtové schodky i před reformu zůstanou poměrně vysoké a stále se objevují nové nášlapné miny čekající na další ministry financí. Naposledy to byly luxusní doživotní penze pro policisty. Pravděpodobnost, že se vláda bude uchylovat k hledání financí u firem, které ještě stát vlastní, zřejmě poroste. Že to není řešení, ale jen skrývání skutečných problémů veřejných financí, je snad každému jasné.
Nobelovu cenu za ekonomii letos dostali Finn E. Kydland a Edward C. Prescott, kteří se mimo jiné proslavili kritikou diskreční politiky a obhajobou pravidel v hospodářské politice. Jejich teorie byla aplikována především v oblasti měnové politiky. Relevanci jejich myšlenek i oblasti fiskální politiky dokládá česká vláda. Na začátku rozpočtové reformy se mluvilo o malých ambicích, ale do určité míry odborná veřejnost vládě věřila. Ostatně po dlouhé době se vůbec s reformou alespoň začalo. Po nespočetné sérii úprav, které se rozhojnily zejména po letní obměně vlády, už ale věří málokdo. Důležité je, že nevěří ani ratingové agentury. Standard & Poor’s na začátku září snížila hodnocení dlouhodobých korunových závazků vlády ze stupně A+ na stupeň A s odůvodněním, že náprava veřejných financí není v dohledu. Paralela s teorií dynamické nekonzistence hospodářské politiky je nasnadě. Bohužel.
David Marek, Patria Online