„Ten, kdo se ptá, zůstane hlupákem jenom pět minut. Ten kdo se neptá, zůstane hlupákem celý život.“ – čínské přísloví
Letošní rok, pro akciové trhy v zásadě nudný, přesto žil a stále žije jedním velmi palčivým tématem – Čínou. Investoři, považující sami sebe za „býky“ na region Číny, před sebou vidí neobvykle vytrvalý ekonomický růst, neutuchající poptávku po kovech a komoditách společně s obecným růstem významu Asie v příštích desetiletích. „Medvědi“ naopak předpovídají export deflace do celého světa (zejména v segmentu průmyslového a spotřebního zboží), neudržitelný růst čínské ekonomiky, minimální korelaci mezi růstem ekonomiky a počtem investičních příležitostí v Číně. Kdo je hlavním viníkem „nevysvětlitelných“ pohybů amerických státních dluhopisů a dolaru ? – samozřejmě zase Čína.
Který názor – pokud nějaký – je vlastně pravdivý? A záleží na tom? V rámci jednoho týdne jsme měli možnost vidět paniku způsobenou zvýšením úrokových sazeb, občanské nepokoje v provincii Henan následované 100% informační cenzurou. Cokoliv Čína je, rozhodně není transparentní.
21. října 2004 byla prvně publikován článek Louise Vincenta Gavea z firmy GaveKal Research s názvem „China misconceptions“. Hlavním tématem je snaha upozornit na několik široce přijímaných pravd a polopravd ve vztahu k Číně, které zase tak pravdivé být nemusí. O tom, že mají na trhy kolosální vliv však pochybovat nemusíte.
První polopravdou je tvrzení, že poslední růst ceny ropy byl tažen zejména zvýšenými dovozy ze strany Číny. L. Gave – „Asie nekupuje light sweet crude za 54 dolarů. Domníváme se, že více jak 70 % dovozu ropy do Asie je typu Dubai sour a jde o mnohem méně kvalitní druh. Zatímco americká ropa letos vzrostla z ceny 34 dolarů za barel na 54 dolarů (+60 %), dubajská ropa poskočila 29 dolarů na 40 dolarů (+39 %). Jistě, pravdou zůstává, že ceny ropy se zvýšily – pro Asii se ale zvýšily mnohem méně než pro Ameriku, navíc se zvýšily mnohem méně než si ekonomové myslí.“ L. Gave vyjadřuje názor, že panikařící americké rafinerie mají na růstu ceny ropy minimálně stejný podíl jako Čína.
Druhou polopravdou je obecně přijímaná teze, že Čína zůstane regionem „exportující“ deflační tlaky díky své téměř nekonečné zásobě pracovní síly. L. Gave upozorňuje na fakt, že cena práce v Číně poslední dobou nezanedbatelně roste – některé továrny v oblasti Perlové řeky a řeky Yangtze musí čelit stávkám dělníků, v mnoha případech požadujících až 40% růst mezd. Pocit, že počet pracovních sil je nevyčerpatelný, se také nezakládá na pravdě – mnoho pobřežních provincií čelí palčivému nedostatku pracovníků.
Petr Žabža, Patria Direct
Zdroj: Tim Price, Ansbacher Wealth