Poté, co vláda schválila celkový limit povolenek pro emise CO2 na úrovni 107,7 mil. tun, jeden z největších emitentů, ČEZ, informoval o tom, že očekává, že dostane dostatek povolenek na pokrytí své produkce (plán musí být schválen EU). Dá se očekávat, že přijatý "kompromisní" (mezi návrhy MPO a MZP) nebude způsobovat vážné problémy ani zbytku emitentů. Výsledek se u nás, i zbytku EU, dá hodnotit jakkoliv, od debaklu koordinace na úrovni jednotlivých států EU, který je odražen v příliš velkých udělených objemech, až po maximum možného za stávajícího stavu v jednotlivých státech EU. Tím druhým se myslí zejména možnosti razantněji zasáhnout do významných odvětví s možným negativním dopadem na výstup, zaměstnanost, velikost nutných investic, možné snížení (CF)ROIC za současného zvýšení WACC díky větší nejistotě ohledně produkce, váha průmyslu v jednotlivých ekonomikách, vyjednávací síla jeho zastupitelů a v neposlední řadě to, jakou váhu dávají explicitně občané stavu životního prostředí relativně k čistě produkčně/konzumním stránkám jejich života a nakolik je tato reflektována úřednickou reprezentací).
Nehledě na konkrétní limity, snižování emisí, má celkově stále větší potenciál znatelně změnit obraz ve všech odvětvích s těmito emisemi spojenými - Česká republika se stejně jako některé další země v Kjótu zavázala, že do roku 2012 sníží emise o 8 % pod úroveň roku 1990 (cca 110 milionů tun emisí); tento závazek je jedním z faktorů určujícíh vývoj na budoucím evropském trhu s kredity. Připomeňme, že v rámci plánu snižování emisí stanoví všechny členské země EU maximální limit emisí, které může národní průmysl v určitém období vypustit do ovzduší, a v tomto limitu vydají povolenky - emisní kredity či certifikáty, podnikům, na něž se regulace emisí podle plánu vztahuje. Ty v letech 2005 až 2007 musejí pokrýt svou produkci, doprovázenou emisí CO2, emisními povolenkami - tj. v případě jejich deficitu je nakoupit na trhu. Právě ten by měl zajistit, že snižování emisí půjde tou nejefektivnější cestou - přebytek kreditů budou mít ty společnosti/země, kde je mezní náklad snížení emisí nejmenší.
Jak bylo naznačeno v úvodu, budování trhu je do značné míry země neprobádaná (jisté reference existují z USA). Nebudeme se ale nyní věnovat fungováním tohoto trhu jako takového, ale připomeneme, jak co nejjednodušeji uchopit tento problém z hlediska jednotlivých společností. Tomu by měl dopomoci následující graf:
Zdroj: Patria Finance
|
Jeho vysvětlení je následující:
A - vztah mezi reálnou produkcí dané společnosti (elektřina v TWh, ocel v tunách, rafinérské/petrochemické produkty v tunách...) a produkcí emisí, sklon přímky je dán stupněm efektivnosti produkce ve smyslu produkce emisí. Je to právě sklon této přímky, o který se v celém procesu zavedení obnchodů s certifikáty jedná. V delším období by právě tlakem přes trh mělo docházet k vyšší "ekologické efektivnosti" produkce tak, aby jednotliví producenti nemuseli nakupovat/mohli prodávat povolenky.
B - vztah mezi množstvím emisí a jejich hodnotou danou tímto množstvím a cenou utvořenou na trhu s emisními certifikáty, sklon přímky je dán cenou certifikátů (tj. rovnováhou mezi nabídkou a poptávkou na celém trhu s certifikáty).
C - vztah mezi reálnou produkcí dané společnosti a jejímy výnosy, sklon přímky je dán cenou její produkce.
D - vztah mezi výnosy dané společnosti a jejími operačními zisky, respektive CF, rostoucí operační efektivnost a následně marže mění sklon přímky (pro jednoduchost je zde opomenut vztah mezi prodejní cenou - sklon přímky v grafu C a maržemi - sklon přímky v grafu D)
V pravé části osy x se pak setkává vztah mezi hodnotou přebytku/deficitu emisních certifikátů u dané společnosti při daném objemu produkce a hodnotou produkce ve smyslu operačních zisků. Červeně je v grafu znázorněn limit produkce daný množstvím udělených certifikátů, následně jeho hodnota ve smyslu operačního zisku (spodní část grafu) a jeho hodnota na trhu certifikátů (horní část grafu). Tato není ničím jiným než nákladem příležitosti. V grafu je vyznačena situace, kdy pro společnost díky (i) jednotkové ceně certifikátů, (ii) ceně její produkce a (iii) jejím operačním maržím je výhodnější produkovat (spotřebovat své certifikáty).
Z grafu D by také mělo být jasné, že v bodě spotřebování svých certifikátů se přímka operační efektivnosti zlomí tak, jak do operačních nákladů vstoupí i nutnost zakoupit certifikáty pro pokrytí jejich deficitu. Zlom (jeho úhel je v grafu dán poměrem červeného a oranžového průsečíku osy x) může vést tuto křivku i "nazpět" - to v případě, že cena certifikátů znamená realizaci ztráty na další produkovanou jednotku (existuje samozřejmě vazba mezi vzájemnou výhodností produkce/prodej certifikátů a produkce/nákup certifikátů po překročení uděleného limitu). Do systému obchodování s kredity byly zařazeny elektrárny, rafinerie, koksárny, strojírenské a papírenské závody, cementárny, sklárny, vápenky, výrobny keramiky a některé potravinářské závody.
Jiří Soustružník
j.soustruznik@seznam.cz