Světové ekonomické fórum nemá pravdu. Tak zní nadpis článku ministra pro místní rozvoj Jiřího Paroubka zveřejněného dnes v Hospodářských novinách. Pana ministra rozezlilo Světové ekonomické fórum, když si dovolilo posunout Českou republiku v hodnocení konkurenceschopnosti o jednu příčku vzad na 40. místo ve světě. Prý si takové hodnocení nezasloužíme a Světové ekonomické fórum nemá pravdu.
Světové ekonomické fórum každý rok zveřejňuje tzv.
Growth Competitiveness Index, který má reflektovat schopnost jednotlivých zemí dosáhnout dlouhodobě udržitelného hospodářského růstu. Celkový index se skládá ze tří subindexů hodnotících makroekonomickou stabilitu a její rizika, kvalitu veřejných institucí a index technologických inovací. Právě tyto tři faktory jsou dnes podle hlavního proudu ekonomie nejdůležitější pro dlouhodobý hospodářský růst. Index Světového ekonomického fóra je tedy především o dlouhodobých perspektivách hospodářského růstu a nikoli o hodnocení aktuální konkurenceschopnosti, jak byl dosud v ČR zpravidla interpretován médii i ministrem pro místní rozvoj. Mýlka mohla vzniknout tím, že kromě hlavního indexu Světové ekonomické fórum počítá jako doplněk také indikátor
Business Competitiveness Index, který není zaměřen na dlouhodobý horizont, ale hodnotí současnou konkurenceschopnost z hlediska produktivity a kvality podnikatelského prostředí.
Začněme aktuální konkurenceschopností. Nejjednodušší je podívat se na exportní výkonnost. Ministr pro místní rozvoj argumentuje číslem 29 procent, což je srpnové meziroční zvýšení vývozu. Hezky vybrané číslo, které nebere v potaz změnu vývozních cen a proměnlivost měsíčních dat o zahraničním obchodu. Seriózní informace zní: Vývoz zboží a služeb se v první polovině letošního roku meziročně reálně zvýšil o 16,0 %. To není nijak špatný výsledek. V rámci EU 25 se výrazněji zvýšil jen vývoz Estonska, Maďarska a Slovenska. Databáze Eurostatu bohužel neobsahuje relevantní polská data, pohled do polské platební bilance ale ukazuje, že i Polsko by se zařadilo před ČR.
Obr.: Meziroční reálné změny vývozu zboží a služeb v 1. polovině letošního roku
Zdroj: Eurostat |
Mezi zeměmi EU to špatné není, konkurenty ČR jsou ale především středoevropské země s bližší ekonomickou charakteristikou a ty jsou, až na Slovinsko, všechny před námi. I to je příčinou skutečnosti, že v 1. polovině letošního roku rostl hrubý domácí produkt v ČR nejpomaleji mezi středoevropskými nováčky v EU. Přesto aktuální exportní výkonnost stačila k tomu, že se v indexu konkurenceschopnosti firem (Business Competitiveness Index), ČR udržela na 35. pozici. A nebýt špatného podnikatelského prostředí, byla by ČR na 31. příčce.
Zpět k jádru věci, tedy k hlavnímu indexu Světového ekonomického fóra (Growth Competitiveness Index). S technologickými inovacemi je na tom ČR díky přílivu zahraničních investic natolik dobře, že se posunula z loňského 21. místa na 19. příčku. Zhoršení celkového hodnocení padá plně na bedra vlády, neboť ČR spadla jak na žebříčku kvality veřejných institucí (z 47. na 51. místo), tak v hodnocení makroekonomické stability (39. na 41. místo). Jedním z rizik je fiskální politika. A zde přichází ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek s hodně neseriózními argumenty. Píše, že státní dluh nyní činí asi 23 % HDP a srovnává tuto hodnotu s maastrichtským limitem 60 % HDP a dluhem Belgie s dluhem nad 100 % HDP. Proč ministr píše o státním dluhu a srovnává ho s veřejnými dluhy? Paradoxně odstavec, kde o dluzích píše, nazval: Mimo ekonomickou realitu. Český veřejný dluh letos patrně překročí 40 % HDP a v posledních letech svižně roste. Další ránou pod pás je ministrovo tvrzení, že se s předstihem blížíme k maastrichtskému kritériu podílu rozpočtového schodku na HDP. S předstihem vůči čemu? Blížíme? Objektivním měřítkem fiskální politiky je cyklicky očištěné primární saldo bez mimořádných položek (čisté půjčky a dotace transformačním institucím). O rozpočtových schodcích jsme psali v textu
Nižší vyšší deficit: státní rozpočet na příští rok. Podle tohoto měřítka se nic nelepší! Natož s předstihem! Onen „předstih“ přispěl ke zdvojnásobení státního i veřejného dluhu v posledních čtyřech letech.
Závěr ministrovy reakce na hodnocení Světového ekonomického fóra už si pozornost nezaslouží. Klade zde otázku, koho se Světové ekonomické fórum ptá při sbírání informací a kdo o nás tak ošklivé informace šíří. Podle něj nemůže jít o seriózní statistiky. Světové ekonomické fórum skutečně sestavuje hodnocení částečně na základě průzkumu mezi vybranými odborníky. V případě hodnocení makroekonomické stability, kvůli kterému ČR klesá v celkovém hodnocení, ovšem připadá pět sedmin indexu na oficiální ekonomické statistiky. Nač se ale obtěžovat a podívat se na metodologii počítání Světového ekonomického fóra, lepší je vymýšlet teorie o konspiraci radikálně liberálních ekonomů, jimiž jsou ratingové agentury a mezinárodní organizace prolezlé skrz naskrz. To už je ale jen úsměvné.
Úsměv na tváři ovšem mizí se zjištěním, že v ČR dosud žádná politická strana, koaliční ani opoziční, nepřišla se seriózním návrhem, který by dával naději na stabilizaci veřejných rozpočtů. Koaliční reforma se rozmělnila, naopak se objevují zbrusu nové výdajové programy, a naděje, že se vše dožene v posledním roce před volbami, je mizivá. Opozice nabízí jen nerozpracované koncepty. Při současné rozpočtové politice opravdu nemůžeme mluvit o dlouhodobě udržitelném hospodářském růstu a nemá smysl hledat chybu u Světového ekonomického fóra.
David Marek, Patria Online