Podruhé v historii byl v minulém roce zaznamenán pokles objemu elektřiny vyrobené ve světě z jaderných elektráren (poprvé tomu bylo v roce 1997). Průměrně tento přitom od roku 1965 roste o 13,7 % ročně. Pokles jde na vrub vývoje ve Spojených státech (největší producent energie z jádra, zaznamenal 2,1% pokles produkce) a Japonska (třetí největší, zaznamenal pokles o téměř 27 %), nebyl vyvážen ani 73% nárůstem výroby v Číně díky její stále velmi malé základně. Vývoj objemu vyrobené/nasmlouvané elektřiny z jádra (mtoe) v hlavních světových regionech ukazuje následujcí graf:
Zdroj: BP, IEA
|
Přestože meziroční vývoj jde většinou na vrub operačním faktorům, určitou indikaci vývoje může poskytnout. Přes možnou relativní atraktivnost jaderné energie (vs. plyn, uhlí) v určitých regionech, plynoucí z jejích ekonomických charakteristik, se tato již delší dobu zdaleka nevyhřívá na výsluní popularity, spíše naopak. Ovšem výjimky existují - např. Evropská komise nedávno schválila záměr Finska postavit novou jadernou elektrárnu. Stavba elektrárny začne příští rok, dokončení se očekává v roce 2009. Výkon elektrárny bude 1600 MW. Finsko se také jako první země na světě rozhodlo vybudovat hlubinné úložiště radioaktivního odpadu v konkrétní lokalitě. Komise ve své zprávě připomněla, že nová elektrárna bude výhodnější z ekonomického hlediska, neboť cena výroby energie z jádra bude pravděpodobně nižší než v případě fosilních paliv. Díky nové elektrárně se sníží emise oxidu uhličitého a Finsko tak dostojí svým závazkům vyplývajícím z Kjótského protokolu.
Švédové v roce 1980 v celonárodním referendu odhlasovali, že všechny jaderné reaktory v jejich zemi mají být úplně zlikvidovány do roku 2010. Nyní je ale vysoce pravděpodobné, že tento termín nebude dodržen. Shoda je prozatím v tom, že pro budoucnost se nepočítá s budováním nových reaktorů. Neshody se však týkají pohledu na otázku, jak dlouho mohou ještě stávající jaderné elektrárny sloužit.
Připomeňme, že operační náklady jsou u této technologie většinou pod alternativami, ty jsou ale pouze částí celkových nákladů na produkci, druhou významnou částí jsou náklady investiční. Celkově jsou pak náklady, ve vyjádření v současné hodnotě, při posuzování nákladové efektivnosti stavěny proti současné hodnotě očekávaných výnosů z jednotlivých elektráren. Podle studií OECD náklady investiční dosahují asi 55 % celkových nákladů u nukleárních elektráren, 45 % u uhelných elektráren a pouze 16 % u elektráren používajících jako palivo plyn. Atraktivnost z hlediska operačních nákladů je tak vyvážena (míra záleží na konkrétních okolnostech) vyššími náklady investičními. Výše uvedená čísla tak podle odhadů např. implikují celkový náklad kolem 3,7 c/kWh u nukleárních elektráren, 3,3 c/kWh u elektráren uhelných a 5,8 c/kWh u elektráren na zemní plyn pro USA. Tato čísla lze samozřejmě vnímat pouze jako indikativní, významně závislé na konkrétním místě a čase. Jejich hlavní význam neleží ani tak v absolutní hodnotě, jako v relativním porovnání jednotlivých technologií co se týče nákladu na produkci a v proporci mezi operačními a investičními náklady na tuto produkci.
Hrubá ekonomika produkce je však pouze jedním z více kritérií, podle kterých je nutno tuto energetickou alternativu, ovlivňující rozsáhlá území a populace, hodnotit. Např. národní energetická soběstačnost, omezení závislosti na dovozech energie z rizikových teritorií (krize v dodávkách, narušení dopravy, výkyvy cen, apod.), schopnost energetického systému fungovat za krizí (krizový management) při narušení dodávek zdrojů energie a při katastrofách velkých rozměrů (povodně, velké havárie, teroristické činy) lze velmi dobře zařadit do dimenzí, na kterých je jaderná energie posuzována všude ve světě. Jako poslední, ale zdaleka ne nejméně důležitou, jmenujme obavu z jaderné havárie (charakterizované spíše než rizikem nejistotou - tj. nekvantifikovatelným faktorem), stejně jako z vlivu uskladněného jaderného paliva, popř. samotné elektrárny na prostředí daného regionu.
Shrnující pohled na vývoj jaderné energetiky může poskytnout následující graf, ukazující vývoj růstu její produkce:
Zdroj: BP, IEA, Patria Finance
|
Trend znatelného poklesu růstu je z grafu poměrně patrný, vezmeme-li v úvahu životnost elektráren (zhruba 40-60 let) nepřekvapí to, pokud se v budoucnu budeme stále častěji setkávat s meziročním poklesem tak, jak budou kapacity postupně vyřazovány a, v závislosti na atraktivnosti alternativ, nebudou nahrazovány stejným druhem elektráren.
Co se týče budoucí struktury spotřeby (její celkovou velikost jsme zde již probírali v minulém článku) primárních energetických zdrojů, včetně jaderné energie, v ČR, je cílem nedávno definované SEK:
1. V časovém horizontu do roku 2005 naplnit tuto strukturu primárních energetických zdrojů:
- tuhá paliva: 42 - 44 %
- plynná paliva: 20 - 22 %
- kapalná paliva : 15 - 16 %
-
jaderné palivo: 16 - 17 %
- obnovitelné zdroje: 5 - 6 %
2. V časovém horizontu do roku 2030 pak:
- tuhá paliva: 30 - 32 %
- plynná paliva: 20 - 22 %
- kapalná paliva : 11 - 12 %
-
jaderné palivo: 20 - 22%
- obnovitelné zdroje: 15 - 16%
Je tedy jasné, že alespoň pokud se státu týče, k utlumení jaderné energetiky by u nás docházet nemělo.
Jiří Soustružník