Irskou vládu trápí špinavé chodníky a nepořádek na venkově. Situaci se již pokusila řešit daní na igelitové pytlíky. Zdá se však, že to nestačí. Agentura Reuters nedávno oznámila, že studie vydaná irským kabinetem navrhuje daň 5 eurocentů na balíček žvýkaček. Výnosy se očekávají okolo 4 až 5 miliónů euro. „Potřebujeme koordinovaná a inovační opatření, pokud chceme vyřešit problém z nepořádkem“, vyjádřil se ministr životního prostředí Martin Cullen. Na konečné řešení odpadkové otázky se Irsko zaměřuje opravdu důkladně. Podle Reuters je na mušce kromě žvýkaček také odpad z prodejen rychlého občerstvení a bankomatů.
Pokud by se Irům podařilo podobná opatření prosadit i na evropské úrovni, bylo by se jistě na co těšit. Po vydání evropské směrnice s názvem třeba Čisté ulice 2010 nebo Evropa bez odpadků 2008, by se mohl otevřít prostor pro českou tvořivost. Vláda, ministerstva a jednotlivé odbory by mohly vydávat různá nařízení, případně navrhovat různé zvyšování daní na určité produkty. Mohly bychom tak zavést nejen daň na žvýkačky (kdo z vás nikdy do žádné nešlápl?), ale také třeba daň na láhve menší než 1 litr (koše jsou jich po Praze plné) nebo na kupóny na dobíjení mobilních telefonů.
Problém by mohl představovat černý trh, který by se mohl po zavedení takových daní objevit. Určitým řešením by jistě bylo například všechny balíčky žvýkaček kolkovat. Daň by tedy musela být alespoň tak vysoká, aby pokryla cenu kolku a dosáhlo se tak alespoň výchovného, když ne fiskálního, efektu. Různí lidé by ovšem mohli prohlásit, že žvýkačky kupují pouze pro domácí potřebu a veškerý odpad zpracovávají doma. Vybírání daně od těchto lidí by tak bylo nemorální. Bylo by tedy asi nutné tyto lidi označit viditelným znamením s tím, že žvýkat mohou pouze doma a pokud je někdo uvidí jak žvýkají na ulici, tak mohou o privilegium kupovat žvýkačky bez kolku přijít. Regulace je jistě věc zábavná.
Ondřej Stehlík, Patria Direct