Přestože exporty (se svou měnící se strukturou ve prospěch JV Evropy) tvoří nezanedbatelnou část celkových prodejů ČEZ (ex distribuce), domácí prodeje na velkoobchodní úrovni jsou tím významnějším faktorem určujícím hodnotu generačních aktiv a následně celé společnosti. Ty jsou dány (i) celkovou domácí poptávkou po elektřině a (ii) tržním podílu ČEZ na velkoobchodním trhu (respektive na tomto trhu plus dodávky konečným volným zákazníkům, jejichž význam pro ČEZ neustále roste). Věnujme se nyní prvnímu bodu.
Na historický i projektovaný vývoj celkové domácí poptávky se dá nahlížet z různých pohledů, daných zejména její strukturou, mezi hlavními jmenujme rozdělení podle velikosti spotřebitelů, jejich zařazení v sektorovém rámci či rozdělení regionální. Následující grafy shrnují vývoj poptávky u malo- a velkoodběratelů, první z nich měsíčně během roku 2003 (důležité mimo jiné pro projekce čtvrtletních čísel), druhý pak za poslední 3 roky (GWh).
Zdroj: ERU, Patria Finance
|
Vazba na roční období je přirozeně silnější u maloodběru, velkoodběr je během roku méně fluktuující. Co se týče dlouhodobějšího vývoje, je trend a meziroční změny spotřeby (její růst) ovlivněn jak důchodovými tak strukturálními proměnnými. U velkoodběru jde zejména o snižování spotřeby elektřiny změnou podílu lehkého a těžkého průmyslu na celkové průmyslové produkci, v rámci obou snižování energetické náročnosti výroby; pokračující zvyšování podílu služeb na úkor průmyslu. U spotřeby hraje roli vybavenost domácností elektrickými spotřebiči s tím, jak roste jejich kupní síla a u elektrického vytápění i tím, jak je odhadován vývoj ceny alternativních paliv. Ve vzájemné interakci budou v budoucnu tyto faktory samozřejmě s vývojem konečných cen elektřiny, který mimo jiné postupně reflektuje poměr ROIC a WACC v generaci v regionu. Protože ceny elektřiny je možno považovat dlouhodobě za primární faktor ovlivňující její spotřebu, připomeňme strukturu její koncové ceny:
Zdroj: ERU
|
Graf ukazuje, že samotná cena elektřiny (velkoobchod) reprezentuje pouze asi 35% celkové koncové ceny dodávky elektřiny. Druhou největší položkou je cena za distribuci, následovaná DPH. Upozorněme i na to, že cena za systémové služby, tj. služby, které obecně zajišťují stabilitu celého elektroenergetického systému, mírně převyšují cenu za transmisi. Všechny tyto složky pak působí na konečnou poptávku po elektřině a tudíž i na objem její produkce a cash flow producentů.
Výše uvedené (cena, změny struktury průmyslu, váha služeb v celkovém produktu, atd.) plus ostatní faktory jsou často svým směrem působení na celkovou spotřebu lektřiny protichůdné a obvykle nelze jinak než aproximovat jejich vliv na celkový vývoj poptávky po ní. Je-li historie alespoň přibližným vodítkem pro budocí vývoj poptávky, pomoci může následující graf:
Zdroj: ERU, Patria Finance
|
Jak je vidět v uvedeném období jsou, co se týče spotřeby elektřiny, znatelné dva cykly, první z nich trvající zhruba osm let (polovina pokles, polovina růst), druhý pět let (fáze rozděleny opět zhruba na polovinu). Je pravděpodobné, že první cyklus souvisí s prvním transformačním nárazem, který znatelně ovlivnil obě spotřebitelské skupiny - velkoodběratele díky vlně restrukturalizace (jak ve smyslu technologie výroby, tak ve smyslu snížení současné produkce díky přechodu na nové výrobkové řady) a domácnosti díky vývoji jejich (vnímané) ekonomické situace. Postupně se lepšící situace (z hlediska konzumu) byla utnuta restriktivními politikami období roku 1997 (reagujícími na zhoršující se makroekonomickou rovnováhu země), které opět významně působí na obě hlavní skupiny spotřeby elektrické energie, oživení pak nastává v roce 1999. Poměrně výrazným faktorem ovlivňujícím spotřebu elektrické energie z roku na rok je vývoj teplot během roku. Citlivost na tento faktor (tj. % změna spotřeby elektrické energie/ % změna průměrné teploty v létě a zimě) by přitom měla růst s tím jak roste vybavenost domácností a firem klimatizací a elektrickým topením.
Trend spotřeby je, přes značné fluktuace, jednoznačně rostoucí, lineární regrese indikuje nárůst asi 200 GWh ročně (což při současné spotřebě dává pouze necelý 0,5% růst), tento i relativní dlouhodobější historické nárůsty jsou však silně ovlivněny popisovanými změnami ve společnosti a ekonomice. Větší vypovídací schopnost tak mohou mít údaje z rozvinutých ekonomik, nepodstupujících výraznější šoky jak na nabídkové, tak na poptávkové straně. Zde se dá považovat růst kolem 2 % p.a. za rozumný odhad.
Alternativou, či spíše doplňkovou metodou, je teoretičtější přístup založený na odhadech dlouhodobého růstu ekonomiky/jejího potenciálu (jeho determinant na úrovni růstu produktivity, zásoby reálného kapitálu a práce) a energetické náročnosti (respektive elektroenergetické náročnosti) tohoto růstu. Vezmeme-li např. jako odhad 3% dlouhodobý růst ekonomiky (resp. jejího potenciálu), představuje toto číslo zřejmě horní možnost růstu domácí elektroenergetiky (bez exportů), která ale pravděpodobně nebude dosažena kvůli pokračující snižující se energetické náročnosti produkce. Jednoduchý příklad demonstruje poslední graf:
Zdroj: Patria Finance
|
Červeně je vyznačena možná rostoucí energetická efektivnost produkce (produkce z jednotky energie +1 % p.a., jako reflexe vyššího podílu služeb, penetrace informačních technologií do výrobních procesů a jejich optimalizace, efektivnější využívání zdrojů atd.). Roste-li při takto se měnící náročnosti celkový produkt o 3 % ročně, poptávka po energii roste pouze o 1,98 % ročně.
Tomuto tématu se zde ještě budeme věnovat.
Jiří Soustružník