Obvykle se v politice o lapání ptáčků hovoří v souvislosti s parlamentními volbami a předvolebními programy stran. Kolega z HVB Bank Pavel Sobíšek ho použil i při komentování slibů dnes vzniklé vlády. S prominutím jsem si také dovolil použít tento příměr v nadpisu, nyní se sice nechytají ptáčci-voliči, ale hrdličky-poslanci, aby jich bylo dost při oživování stojedničkové většiny v parlamentu.
Ekonomická témata předchozí i současné vlády byla obsažena především ve dvou kapitolách koaliční smlouvy: hospodářství a veřejné finance. V červenci 2002 koaliční partneři sobě i veřejnosti slibovali v oblasti ekonomiky: podporu investic do výroby a služeb s vysokou přidanou hodnotou včetně rozvoje systému investičních pobídek pro domácí a zahraniční investory, podporu malého a středního podnikání, podporu výzkumu a vývoje, podporu exportu a zahájení reformy veřejných rozpočtů. V oblasti podpory investic byly sníženy limity pro získání investičních pobídek, ostatní jmenované podpory zůstaly tradiční omáčkou stranických materiálů. Rozpočtová reforma je v ekonomické oblasti největší úspěch předchozí vlády. V koaliční smlouvě se psalo o tom, že do roku 2006 by měl schodek veřejných rozpočtů klesnout na 4,9 až 5,4 % HDP, nakonec byl prosazen plán redukce deficitu na 4,0 % na konci volebního období. Vadou na kráse je, že reforma penzijního systému, o níž se mimochodem koaliční smlouva zmiňovala, po koketování s NDC systémem zůstala zapomenuta. Za zmínku stojí také poznámka, že zvýší roli kolektivních smluv a kolektivního vyjednávání na podnikové i odvětvové úrovni, což se naštěstí nepovedlo. Německá kombinace drahé pracovní síly a vysoké nezaměstnanosti je typickým příkladem, jak to mohlo dopadnout. Opomeneme-li politické formulace o udržování sociálního smíru či klišé o boji proti korupci, byla tehdejší koaliční smlouva napsána poměrně solidně.
Za to týden staré dílo koaličních partnerů se zajímavými výroky jen hemží. Hned v úvodu je napsáno, že budou podporovány rodiny s dětmi vytvářením příznivého sociálního a ekonomického prostředí, aby se mít děti vyplácelo. Jsem zvědav, jestli se mě někdo z ministerstva (financí? práce a sociálních věcí? nebo to snad spadá pod místní rozvoj?) ptát, nakolik si cením jedno, dvě, tři dítka a co má udělat, aby se mi to vyplatilo. Asi vezme kalkulačku, ocení možnost studia, sportování, lenošení, ušetřených peněz za dětské pleny a odečte vyšší daně, které budu platit, nebudu-li mít děti, ztrátu z nepoznání mateřské/otcovské radosti a diskontovanou újmu ze samoty ve stáří.
Možná by stálo také sladit data konsolidace veřejných rozpočtů. V úvodu se píše, že cílem by měla být možnost vstoupit do EMU v roce 2008, v pasáži o veřejných financích je zmíněn rok 2010. V rámci veřejných financí chce vláda také prosadit rozpočtově neutrální ekologické daně. Předně ekologické daně zavést musíme neb jsme se stali členy EU, ale proč je zmiňována fiskální neutralita? Bude tou dobou rozpočet už v přebytku?
Závažnější jsou prvky aktivistické hospodářské politiky, jež se v nové koaliční smlouvě objevily. Vláda chce urychlit hospodářský růst a tímto způsobem snížit nezaměstnanost. Vzhledem k tomu, že ve vládě jsou i ekonomové, mohlo v textu stát, že urychlovat se bude růst potenciálního výstupu. Urychlování růstu HDP nad potenciál znamená přehřívání, inflaci a vyšší schodek běžného účtu. Nezaměstnanost by se takto sice také snížila, ale po zchlazení hospodářského růstu by zase vzrostla. To asi žádná vláda nechce, nebo alespoň neříká nahlas. Snad to byl jen omyl ve formulaci. Naivní či nebezpečné jsou však některé způsoby, které k tomu chce vláda použít. Naivním je zlepšení dostupnosti úvěrů pro domácí podniky. Bankovní sektor je zprivatizován a přání vlády o úvěrech pro toho či onoho už není na prvním místě kritérií při udělování úvěrů. O možnosti státních garancí snad raději nemyslet. Nebezpečnou je zmínka o daňových podporách pro odvětví s vysokým potenciálem růstu a zaměstnanosti. Kdo bude určovat vyhlídky toho či onoho oboru? Ideální prostředí pro korupci.
O reformě penzí se v nové koaliční smlouvě píše, že vláda připraví reformu a bude pro ni hledat celospolečenský konsensus. Rozuměj: reforma se odkládá na neurčito.
Nicméně nemá smysl přeceňovat novou smlouvu staré koalice. V nové vládě je většina ministrů předchozí vlády a dva roky před volbami nikdo nebude riskovat ztrátu volebních preferencí. Spoluúčast pacientů nebo škrty v sociálních dávkách by už asi neprosazovala ani předchozí vláda.
David Marek, Patria Online