Největší hedge-fond na světě. Tento hrdý titul nepochybně náleží americké centrální bance FED. Nejenom, že je FED největší autoritou mezi centrálními bankami světa, on je také největším tvůrcem tzv. makro-obchodů
(macro-trades) v moderní finanční historii lidstva. Mezi jeho největší výkony patří "carry trade" z roku 1993, akciová bublina 90. let minulého století a nyní "carry trade" roku 2003-2004 - vše přímé výsledky obchodních strategií, naservírovaných na stříbrném podnose firmou Greenspan & Co.
- Počátek tohoto "hedge-fondu" datujeme do roku 1987. S tím, jak se americké akcie v létě toho roku dostávaly do absurdních výšek, trhem se šířila víra, že riziko poklesu je zcela minimální a pokud nějaké existuje, tak je více než pokryto opčními strategiemi - existovalo tzv. perfektní zajištění (v angl. jde o perfect hedge). Propad trhů v říjnu toho samého roku ukázal, že výše uvedená představa nebyla asi úplně správná. Centrální banka FED reagovala na tento stav tak, jak se později ukázalo tradiční - nabídla trhům v podstatě neomezenou injekci likvidity. Uprostřed všeho toho zmatku před skoro 17-ti lety vznikl také koncept "buy-on-the-dips" - mantra celé generace retailových investorů. Pokud se však objektivně podíváme zpět - propad akcií v roce 1987 byla šance, kterou si žádný seriózní investor (tím méně vysoce "leveraged" hedge-fond - zde však není míněn FED, ale obvyklý reprezentant této kategorie fondů) nemohl nechat ujít.
- Jenom o pět let později dostaly trhy další šanci. V reakci na to, co Alan Greenspan pojmenoval jako "finanční protivítr", snížil FED v září roku 1992 sazby na 3 % a držel je zde do února roku 1994. FED věřil, že extrémně příkrá výnosová křivka je tím správným lékem na domnělý nedostatek likvidity, který dle jeho názoru drtil v tu dobu americkou ekonomiku - názor částečně oprávněný, zejména ve světle problému amerických "savings and loans" a obecně celého bankovního sektoru. S tím, jak sazby poklesly na úroveň inflace, "overnight" depozita byla v reálném vyjádření v podstatě zadarmo. Pro nešťastný bankovní sektor to byla jedinečná příležitost, jak vnést trochu života do svých bilancí. Pro zadlužené hedge-fondy to byl další bonbónek, který si nemohly nechat ujít - otázkou jenom bylo, kde "hrát spread". Dostáváme se tak ke kolébce toho, čemu nyní říkáme "carry trade" - v zásadě jde o to půjčit si krátké peníze za levno a obratem je investovat do více výnosných aktiv.
- Po časové přímce se přesouváme do roku 2004 a voila, vše se opakuje (s několika malými doplňky). Zaprvé jde o to, že financování současných "carry trade" probíhá za mnohem příznivějších podmínek - sazba FED-funds je na 1,25 %, o plných 200 bazických bodů pod oficiální úrovní inflace. Jinými slovy "overnight" peníze nejsou zdarma, oni Vám ještě zaplatí. Reálná sazba FED-funds nikdy od 70. let takto nízko po takto dlouhou dobu nebyla. V konečném důsledku tak hedge-fondy dostávají peníze za to, že hrají investiční strategii s názvem "carry trade". Druhým faktem je, že americký spotřebitel - trpící relativně nízkou šancí vydělat si peníze během tohoto "jobless recovery" - nastoupil svůj vlastní "carry trade" a extrahuje peníze ze svých nemovitostí. Zatřetí není možno vynechat fakt, že "carry trade" je nyní jedním z hlavních pilířů financování dvojice amerických deficitů - rozpočtový a obchodní schodek je vcelku bezbolestně "zamáznut" asijskými centrálními bankami nakupujícími americké státní dluhopisy. To, že se i tyto banky stávají něco jako hedge-fondy, je nabíledni.
Petr Žabža, Patria Direct
Zdroj: Stephen Roach, Morgan Stanley ... "The world's biggest hedge fund"