Trhy akcií, dluhopisů a derivátů dostaly v posledních několika týdnech novou hračku na hraní - produkt, využívající poměrně pružný vztah mezi cenou akcií a dluhopisů dané firmy. Jeho základem je v současnosti poměrně široce používaný produkt - credit default swap (kreditní defaultní swap, CDS). Ten v podstatě působí jako pojistka proti situaci, kdy firma není schopná honorovat své závazky a neplatí úroky ze svých dluhopisů resp. Dané dluhopisy nesplácí vůbec. Nový produkt - nazývaný logicky equity default swap (akciový defaultní swap, EDS) - funguje na velmi podobném principu a má za úkol chránit držitele akcií před situací, kdy cena akcie náhle prudce spadne.
Stejně jako CDS, také EDS nabízí ochranu (analogie s klasickou pojistkou) - typicky na období 5 let - proti velmi přesně specifikovaným událostem, nejčastěji předem definovanému poklesu ceny předmětné akcie. To však platí jenom pro kupujícího tohoto produktu - jeho prodávající naopak inkasuje tzv. "prémii" (opět analogie s pojistným, placeným pojišťovně) za riziko, které tak na sebe bere (jinými slovy spekuluje, že cena akcií nespadne a nedojde tak ke spuštění ochranného mechanismu ve vztahu ke kupujícímu EDS). Z pohledu prodávajícího EDS má však tato transakce jednu velmi podstatnou výhodu - tou je právě výše obdržené prémie, která je mnohonásobně (často 10-15x) vyšší než v případě prodeje již zmiňovaného CDS. Důvodem je zde výrazně vyšší riziko prudkého poklesu ceny akcií v porovnání s rizikem nesplacení úroků u dluhopisů. Z pohledu rizikovosti je tak EDS pro jeho prodávajícího mnohem větším kasinem než pro jeho kupujícího.
Část rizik je však pokryta relativně velkou flexibilitou tohoto produktu. Vezmeme-li v úvahu poměrně pružný vztah mezi cenou akcií a dluhopisů dané společnosti, EDS umožňuje jak spekulantovi tak investorovi "vzít názor" na hodnotu a budoucí vývoj "kreditu" společnosti i v situaci minimální likvidity na trhu dluhopisů dané společnosti. Celá myšlenka tohoto produktu tak byla nabídnout a vytvořit strukturu, která je jednoduše pochopitelná a obchodovatelná a která současně nabízí nové možnosti, jak využít vztahů cen akcií a dluhopisů jednotlivých společností. Investor má tak možnost zaujmout pozici v obou typech výše zmiňovaných derivátů - nakoupit EDS a zajistit si akciové portfolio, současně s prodejem CDS a zajištěním dluhopisů. Jinými slovy - spekuluje, že cena akcií prudce oslabí, zatímco firma bude dál splácet úroky ze svých dluhopisů.
Jiným případem je situace, kdy se investor domnívá, že cena akcií je trhem držena na uměle vysoké výši (z jakéhokoliv důvodu) zatímco trh dluhopisů naznačuje na mnohem nižší valuaci. Při absenci specializovaného produktu - jako je právě EDS - by bylo velmi složité takovou strategii identifikovat, potažmo obchodovat. Obvyklé a hojně užívané klasické deriváty by sice mohly být použity v podobném duchu, bylo by to ale velmi složité a především nákladné.
Uvidíme, jak se tyto produkty rozšíří a jaká bude nakonec jejich obliba. Podle názoru jejich největších emitentů - J.P. Morgan a Deustche Bank - jsme zatím na začátku dlouhé cesty, která v tom nejlepším případě povede k tak masovému rozšíření EDS, jakému se dnes těší konkurenční CDS.
Petr Žabža