Snižování emisí, zejména CO2, má potenciál znatelně změnit obraz ve všech odvětvích s těmito emisemi spojenými - Česká republika se stejně jako některé další země v Kjótu zavázala, že do roku 2012 sníží emise o 8 % pod úroveň roku 1990 (cca 110 milionů tun emisí). V rámci plánu snižování emisí stanoví všechny členské země EU maximální limit emisí, které může národní průmysl v určitém období vypustit do ovzduší, a v tomto limitu vydají povolenky - emisní kredity, či certifikáty, podnikům, na něž se regulace emisí podle plánu vztahuje. Ty v letech 2005 až 2007 musejí pokrýt svou produkci, doprovázenou emisí CO2, emisními povolenkami - tj. v případě jejich deficitu je nakoupit na trhu. Právě ten by měl zajistit, že snižování emisí půjde tou nejefektivnější cestou - přebytek kreditů budou mít ty společnosti/země, kde je mezní náklad snížení emisí nejmenší.
Nebudeme se ale nyní věnovat fungováním tohoto trhu jako takového, ale tím, jak co nejjednoduššeji uchopit tento problém z hlediska jednotlivých společností. Tomu by měl dopomoci následující graf:
Zdroj: Patria Finance
Jeho vysvětlení je následující:
A - vztah mezi reálnou produkcí dané společnosti (elektřina, ocel ...) a produkcí emisí, sklon přímky je dán stupněm efektivnosti produkce ve smyslu produkce emisí.
B - vztah mezi množstvím emisí a jejich hodnotou danou tímto množstvím a cenou utvořenou na trhu s emisními certifikáty, sklon přímky je dán cenou certifikátů (tj. rovnováhou mezi nabídkou a poptávkou na celém trhu s certifikáty).
C - vztah mezi reálnou produkcí dané společnosti a jejímy výnosy, sklon přímky je dán cenou její produkce.
D - vztah mezi výnosy dané společnosti a jejími operačními zisky, rostoucí operační efektivnost a následně marže mění sklon přímky (pro jednoduchost je zde opomenut vztah mezi prodejní cenou - sklon přímky v grafu C a maržemi - sklon přímky v grafu D)
V pravé části osy x se pak setkává vztah mezi hodnotou přebytku/deficitu emisních certifikátů u dané společnosti při daném objemu produkce a hodnotou produkce ve smyslu operačních zisků. Červeně je v grafu znázorněn limit produkce daný množstvím udělených certifikátů, následně jeho hodnota ve smyslu operačního zisku (spodní část grafu) a jeho hodnota na trhu certifikátů (horní část grafu). tato není ničím jiným než nákladem příležitosti. V grafu je vyznačena situace, kdy pro společnost díky (i) jednotkové ceně certifikátů, (ii) ceně její produkce a (iii) jejím operačním maržím je výhodnější produkovat (spotřebovat své certifikáty).
Z grafu D by také mělo být jasné, že v bodě spotřebování svých certifikátů se přímka operační efektivnosti zlomí tak, jak do operačních nákladů vstoupí i nutnost zakoupit certifikáty pro pokrytí jejich deficitu. Zlom (jeho úhel je v grafu dán poměrem červeného a oranžového průsečíku osy x) může vést tuto křivku i "nazpět" - to v případě, že cena certifikátů znamená realizaci ztráty na další produkovanou jednotku (existuje samozřejmě vazba mezi vzájemnou výhodností produkce/prodej certifikátů a produkce/nákup certifikátů po překročení uděleného limitu).
Do systému obchodování s kredity byly zařazeny elektrárny (tedy i ČEZ), rafinerie, koksárny, strojírenské a papírenské závody, cementárny, sklárny, vápenky, výrobny keramiky a některé potravinářské závody. Obchodování se nebude týkat chemických provozů a zemědělství. Povolenky pro ČEZ na příští rok jsou podle jeho mluvčího zhruba o 10 % nižší v porovnání s rokem 2000. Národní plán předpokládá pro firmu 33,5 milionu tun CO2, v loňském roce ČEZ emitoval 35,6 milionu tun. Návrh ministerstva by tak vedl podle ČEZ příští rok ke snížení meziroční výroby elektřiny v uhelných elektrárnách o dvě terrawatthodiny, což odpovídá roční produkci elektrárny Ledvice.
Uvedený graf by pro ty, kdo mají alespoň hrubou představu o prodejních cenách a operačních nákladech v uhelných elektrárnách, měl poskytnout dostatečný základ pro zvážení možných postupů ČEZ v případě růszných scénářů vývoje, týkajícíh se zejména: (i) počtu udělených kreditů (přebytek/deficit), (ii) jednotkové ceny certifikátů, (iii) prodejní ceny produkce a (iv) operačních marží. Podobný mechanismus pak platí pro všechny emise emitující společnosti.
Jiří Soustružník