Nezaměstnanost je vedle rozpočtové reformy téma čísla jedna pro české ekonomy i politiky. Hledá se recept, jak zastavit již celou věčnost trvající trend rostoucí nezaměstnanosti. S troškou do mlýna se pokusily přijít odbory. Nenabízí sice recept, ale alespoň kritizují návrhy jiných. Českomoravská konfederace odborových svazů na včerejšek svolala tiskovou konferenci, kde její předseda Milan Štěch oznámil, že pokles vedlejších nákladů práce, které tvoří hlavně daně a pojistné, nepovede ke snížení nezaměstnanosti a že opačná tvrzení některých analytiků jsou „lichá a silně nepravdivá“. Patrně zapomněl také na OECD a učebnice ekonomie.
Právo na názor má samozřejmě každý. Chci-li o pravdivosti svého názoru přesvědčovat ostatní, asi by to chtělo nějaké argumenty. Odbory vyrukovaly se srovnáním absolutní výše vedlejších nákladů na práci v ČR, Portugalsku a Irsku. Na první pohled je jasné, že ČR vyjde za daných podmínek nejlépe, tj. s nejnižšími náklady. Problém je v tom, že takové srovnání nemá žádný smysl. V Portugalsku a Irsku je vyšší průměrná produktivita práce, tj. vyrábí se zboží s vyšší přidanou hodnotou. Adekvátně tomu mohou být vyšší mzdy i zisky firem, ať už počítáme s nominálními údaji nebo přepočty podle kurzu či parity kupní síly. Největší díl vedlejších mzdových nákladů na práci tvoří daně a sociální a zdravotní pojištění, které jsou zpravidla určitým procentem hrubé mzdy. Roste-li tedy produktivita práce, rostou také mzdy a s tím adekvátně také vedlejší náklady na práci. Srovnávat Portugalsko, Irsko a ČR způsobem, jež použila ČMKOS, je jako házet do jednoho pytle jablka a hrušky.
Nezaměstnanost ovlivňuje velká škála faktorů. Od hospodářského cyklu, přes daně a legislativu upravující pracovněprávní vztahy, štědrost sociálních dávek, mobilitu pracovních sil, ale i psychologii a víru, až po orientaci odborů na mzdy/zaměstnanost. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) staví zdanění práce na přední místo. Ve své analýze Taxing Wages 2002/2003 z března letošního roku doslova uvádí, že zdanění práce je hlavní překážkou pro tvorbu pracovních míst a ochotu lidí pracovat. Kdo má tedy pravdu? OECD, „lživí“ čeští analytici, nebo šéf odborů?
Obr.: Daně a nezaměstnanost
Zdroj: OECD, IMF
Místo desítek slov stačí jednoduchý graf. Vedlejší náklady na práci jsme aproximovali zdaněním práce, neboť tvoří naprostou většinu těchto nákladů. V grafu jsou uvedena data pro všechny země OECD s výjimkou středoevropských zemích, kde ještě stále dobíhá transformace místních trhů práce, tj. strukturální nezaměstnanost zatěžuje mnoho dalších faktorů. Pro ilustraci byla zahrnuta jen ČR. Výsledky získané na vzorku 26 zemí dávají spíše za pravdu ekonomům než odborářům. Přestože vedlejší náklady na práci nejsou jediným faktorem ovlivňujícím úroveň nezaměstnanosti, dosahuje korelace mezi těmito dvěma proměnnými 58 procent. V komplexním modelu trhu práce by vedlejší náklady na práci jistě byly statisticky významnou proměnnou. Jak je vidět, do vzorku vyspělých zemí zapadá i česká ekonomika, která se zařadila po bok Německa, Francie či Itálie. Evropská „integrace“ na špatném místě.
K lepšímu fungování trhu práce by patrně nestačilo naordinovat nižší daně a pojistné, v tom mají odbory pravdu. Ale věta, že by pokles vedlejších nákladů práce nesnížil nezaměstnanost se zdá být více „lichá a silně nepravdivá“ než opak. Otázkou je, proč odbory brojí proti poklesu daňového zatížení práce. Pokud by k němu došlo, nezaměstnanost by se nezvýšila, naopak existuje reálná šance, že by se snížila. Ale to patrně není v zájmu odborových organizací …
David Marek, Patria Online