Hokejový šampionát v Praze nedopadl pro domácí tým dobře, porážka ve čtvrtfinále se nečekala. Moc dobře nedopadne asi ani celý projekt gigantické haly ve Vysočanech. Odhady nákladů na výstavbu se pohybují mezi 6 a 8 miliardami korun (investor té stavby je tak trochu tajnůstkář, takže jsme odkázáni na odhady). Cena tohoto kapitálu bude o dost vyšší, než jsou dnes běžné sazby na českém finančním trhu i díky tajnůstkářským praktikám investora. Dejme tomu, že čisté náklady financování budou okolo 8 %, hala by pak musela generovat čistý zisk přes půl miliardy ročně, jen aby zaplatila splátky kapitálu. To jinými slovy znamená, že pokud bude hala vyprodaná 300 dní v roce (existuje taková hala někde na světě?), musí každý rok vydělat nejen na svůj provoz, ale i další zhruba 2 milióny v čistém zisku. Pokud by hala byla vyprodaná „jen“ stokrát do roka, musel by každý večer přinést majitelům haly čistý zisk okolo 6 milionů, tj. na každém návštěvníkovi by museli vydělat zhruba 350 korun čistého zisku nad cenu provozu samotné haly. Pokud bude akcí ještě méně, jak to vypadá, musely by ceny v hale jít do desetitísíců, jen aby pokryly náklady výstavby haly. To je výzva, hodná strategického génia!
Dalším poraženým na pražském šampionátu ovšem byli moralizující komentátoři, odsuzující „překupníky“, kteří před halou nabízeli lístky. Předem je třeba zdůraznit, že se v žádném případě nezastávám těch, kteří padělali lístky, či těch překupníků, kteří přišli k lístkům nečistým způsobem. Ale pokud „překupníci“ vystáli frontu u kas či u terminálů a investovali své peníze do nákupu lístků na zápasy, o kterých mnohdy ani nevěděli kdo v nich bude hrát, nelze je trestat za to, že pak takto „odpracované“ lístky nabízeli za vyšší cenu. Vykonávali tak tzv. cenovou diskriminaci, tj. distribuovali lístky těm divákům, kteří byli ochotni za ně zaplatit nejvíce. Neviditelná ruka trhu tak zajišťovala, že zápasy uvidí ti, které zajímají nejvíce, a to je snad v pořádku.
Fascinující bylo, že v případě, kdy se „překupníci“ spletli a nabízeli více lístků, než o kolik stála poptávka (a museli jít s cenou dolů, často i pod původní cenu lístku), nikdo z moralizátorů nic nenamítal a všichni se naopak radovali, jak „překupníci“ prodělávají. A šlo přitom o identickou situaci, jako v případě prodeje dražších lístků, jednou spekulace (investice do lístků) vyšla, jednou ne. Ale prodělávat je u nás již tradičně dovoleno, pokud ale někdo vydělá, je potřeba ho honit s pomocí úředníků, nejlépe České obchodní inspekce…
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)