O půlnoci z 30. dubna na 1. května 2004 bylo definitivně
vyslyšeno volání desetitisíců demonstrantů shromážděných
v pražských ulicích v posledních týdnech roku 1989: Česká
republika se formálně vrátila do Evropy. Byl to návrat
symbolický, doprovázený různými asociacemi,
podmíněnými životní zkušeností, hodnotovou orientaci,
osobními aspiracemi i očekáváními toho kterého občana. O
symbolický návrat se jednalo i proto, že v jistém smyslu
Češi z Evropy nikdy neodešli (například geograficky),
zatímco v jiném ohledu tam stále ještě nedorazili (například
kulturně). Buď jak buď, před Českou republikou (stejně jako
před ostatními nováčky EU) se na začátku května definitivně
otevřel nový prostor životních příležitostí a především na
nich samotných bude záležet, do jaké míry jej dokáží ke
svému prospěchu zužitkovat.
Proces evropské integrace bude přirozeně pokračovat dál.
Dalším významným cílem, o jehož dosažení nové členské
země usilují, je splnění podmínek pro přijetí společné
evropské měny. Dosavadní zkušenost naznačuje, že i v
tomto případě půjde o běh na delší trať, než se zdálo při
startu. Maastrichtská kritéria (MK), která definují podmínky
připravenosti pro kandidáty vstupu do Evropské měnové
unie (EMU), striktně požadují, aby každá „mladá“
ekonomika před přechodem na společnou změnu patřičně
„dozrála“, což platí ve Střední Evropě především pro oblast
fiskální disciplíny. I když souhlasíme s názorem, že
zbožštění a rigidní aplikace MK bez přihlédnutí k jiným
souvislostem by nebyly pro Evropskou centrální banku to
nejšťastnější politikou, existuje řada dobrých důvodů, proč
by tvůrci české hospodářské politiky neměli předem
kalkulovat s jejich rychlou erozí.
V tomto zamyšlení se ovšem nechceme zabývat souborem
Maastrichtských kritérií per se a zkoumat, zda a proč právě
tato kritéria nejlépe a úplně reprezentují nutné předpoklady
pro úspěšný vstup země do EMU. Jde nám spíše o to, že
míru naplnění Maastrichtských kritérií můžeme také vnímat
jako určitou míru dosažení nominální konvergence mezí
eurozónou a porovnávanou zemí, neboli jako míru
podobnosti dvou ekonomických prostorů v jednom, relativně
úzce definovaném, výseku skutečnosti. Vývoj, resp. stav
plnění Maastrichtských kritérii v ČR zachycují grafy 1-4.
Teorie i praxe nám napovídají, že sžívání nového člena s
EMU bude tím snazší, čím si budou integrované
ekonomické prostory bližší. Už proto by bylo chybou, fixovat
se při úvahách o vstupu České republiky do EMU pouze na
nominální konvergenci, na MK, a zcela opomíjet další
významné makroekonomické parametry.
Výše uvedené odtavce slouží jako ukázka a jsou součástí obsáhlejší analýzy. Nový makroekonomický přehled ČSOB ke stažení naleznete ZDE.