Pro tento Euro-víkend, plný bezstarostného juchání a oslav "vstupu do Evropy", asi nemá cenu zatěžovat mozek namáhavým čtením, takže si dovolím upoutat pozornost ke sloupku, publikovanému v deníku Moscow Times dne 27. dubna 2004. Autorem je Alexei Bayer, ekonom žijící a pracující v New Yorku - kromě Moscow Times píše ještě pro Vedomosti. Opět jako vždy - http://www.themoscowtimes.com/stories/2004/04/27/006.html
Alan Greenspan - předseda americké centrální banky FED - je v rámci americké historie velmi specifická persona. Do úřadu byl uveden prezidentem Reaganem v 1987, přežil 4 prezidenty a zůstává nejdéle sloužícím státním úředníkem ve vysoké funkci. S tím, jak postupně narůstal význam finančních trhů, narůstal také význam a moc jeho osoby - natolik, že nyní spolehlivě zastínil všechny své předchůdce. Když minulý týden naznačil možnost zvyšování úrokových sazeb ve Spojených státech, výnosy dluhopisů po celém světě vyskočily vzhůru a akcie se poroučely do pekel. Dokonce i relativně "nezávislá" moskevská burza propadla o 3 % (zde je však na místě otázka, jak moc to bylo zásluhou A. Greenspana a jak moc za to mohly čistě domácí vlivy).
A. Greenspan se stal symbolem, pro mnoho dokonce nenahraditelným symbolem. Jeho funkční období končí v červnu a prezident Bush již naznačil, že si svou pozici jistě udrží i další 4 roky. Senátor John McCain - během své kampaně za republikánskou stranu v roce 2000 - dokonce hrdě prohlásil, že pokud by A. Greenspan naneštěstí zemřel, sám by ho přivázal k židli, aby ve své práci mohl pokračovat (paralela s Leninem je čistě náhodná). Míra glorifikace A. Greenspana je natolik vysoká, že mnoho analytiků vede k otázce, zda osud největší ekonomiky světa a největšího finančního trhu (tvořícího 46 % tržní kapitalizace celého světa) neleží na bedrech jednoho 78letého bývalého ekonomického poradce. Stabilní ekonomický systém by neměl být přehnaně závislý na těch, kteří jej řídí. Potenciální problém č. 1.
Druhým problémem je fakt, že Bushovo-Greenspanův ekonomický zázrak posledních několika měsíců přehnaně závisí na fiskálních stimulech - dvou kolech daňových škrtů a nekonečných výdajích na zahraniční vojenské a domácí bezpečnostní operace. Economic Intelligence Unit předpovídá, že letos dosáhne rozpočtový schodek 500 miliard dolarů, v roce 2008 to bude dokonce 700 miliard. Centrální banky mají primárně za úkol korigovat bezskrupulózní rozpočtovou politiku vlády racionálně dodávanou likviditou. FED se však vydal zcela opačným směrem a vrhá do ekonomického systému likviditu, jako by se nechumelilo - úrokové sazby jsou na 1 %, tj. nejníže za skoro 50 let a pod hranicí inflace. Pokud by USA byly zemí jako Rusko nebo Argentina, jejich liberální rozpočtová a měnová politika by již před drahně dlouhou dobou vedla k výsadku expertů Mezinárodního měnového fondu. Spojené státy jsou ale "jiné" - dolar je stále ještě rezervní měnou a zahraniční subjekty jej budou přijímat jako platidlo bez ohledu na to, kolik si jich FED natiskne. Tato situace tak Americe dovoluje spotřebovat mnohem více, než vyrobí - o přesně 600 miliard dolarů. Jinými slovy, USA potřebují cca 5.1 miliardy dolarů zahraničních peněz každý den jenom na udržení současné životní úrovně.
Nelze si však půjčovat nekonečně, i kdyby to nakrásně byla světová rezervní měna. Dolar se na počátku roku velmi znatelně zakymácel a současné posílení není podle všeho nic jiného, než dočasný oddychový čas před dalším propadem. Centrální banky Asie do svých rezerv v roce 2003 přidaly 600 miliard dolarů, zahraniční subjekty nyní drží 800 miliard dolarů v amerických státních dluhopisech (tj. 20 % amerického dluhu).
Centrální banky světa však budou podporovat dolar i nadále - americký trh je ve světě sužovaném nadměrnou kapacitou a nadprodukcí jedním z mála prodejních kanálů. Firmy do USA exportující v tom nejenom pokračují, ony dokonce udržují uměle nízké ceny v obavě ze ztráty tržního podílu. Tyto faktory pomohly udržet růst spotřebitelských cen v USA na uzdě - záplava likvidity se však někde musí projevit. Míra zájmu o akciový trh se po událostech konce 20. století trochu zmírnila, stále zde však je. V mnohem větší míře se však nyní investoři angažují v trhu nemovitostí, a pomáhají tak nafukovat další potenciální bublinu. Až tato bublina praskne, její dopad bude mnohem palčivější a dlouhodobější, než tomu bylo v případě bubliny internetové. Proto je FED tak opatrný se zvyšováním sazeb.
Nejde však jenom o Spojené státy - bubliny cen nemovitostí nyní zachvacují všechny země "dolarového bloku" od Británie po Nový Zéland, akciové trhy bývalých "emerging markets" jsou ve zcela absurdním teritoriu. Jednou - kdy to bude se však nikdo neodváží anticipovat - toto všechno skončí. Stačí se však podívat, jak dnes reagovala akcie Komerční banky na oznámení o blížícím se zvyšování úrokových sazeb (nemluvě o špatných výsledcích) a víme, že se máme na co těšit.
Petr Žabža