Je otázkou času, kdy se opět výrazněji rozvíří diskuze o riziku deflace. Loni na jaře se o deflaci, kromě již tradičně Japonska, mluvilo na obou stranách Atlantiku, v eurozóně i Spojených státech. V druhé polovině roku se inflace ve vyspělých ekonomikách pohnula vzhůru, nyní je ovšem opět na sestupu. V eurozóně dokonce inflace v únoru klesla na 1,6 %, nejnižší hodnotu od listopadu 1999. V USA je jen o desetinu procentního bodu vyšší. V Německu dokonce klesla pod jedno procento.
Připomeňme jen krátce, v čem je deflace škodlivá. Deflace vede i při nulových úrokových sazbách ke zhodnocování úspor a tedy k intertemporální substituci spotřeby. Jinými slovy, proč bych měl nakoupit už dnes, když zítra bude levněji. Výsledkem je snížení poptávky a zvýšení míry úspor. Pokles cen aktiv navíc dále posiluje amplitudu a persistenci poklesu bankovního zprostředkování. Snížení cenové hladiny vede také k růstu reálných mezd při rigiditě nominálních mezd, což vede k růstu výrobních nákladů firem a zhoršení jejich finanční situace. Následuje propouštění a další obrátka v deflačně-depresním cyklu. Nebezpečí deflace spočívá dále v tom, že spolu s ní se do dveří vkrádá past likvidity, což je stav, kdy se měnová politika stává neúčinnou.
Paradoxem současného poklesu inflace je vývoj cen na komoditních trzích. Jak ceny zemědělské produkce, tak ceny kovů i ceny nerostných paliv na světových trzích rostou. V USA sice kvůli tomu roste inflace v produkčních cenách (v lednu vyšplhala na 4,0 %), v eurozóně ovšem klesla na 0,3 %, ve Francii na 0,2 % a v Německu jsou nyní produkční ceny o 0,1 % nižší než před rokem. Rozdíl jde především na vrub vývoji kurzu eura k dolaru. Nicméně inflace ve spotřebitelských cenách míří dolů v USA stejně jako v eurozóně.
Obr. 1: Index cen komodit (meziroční změny)
Zdroj: ČSÚ
Je zřejmé, že nebýt růstu cen kovů, ropy a zemědělské produkce, byla by inflace ještě nižší. Možná by se eurozóna i USA připojily k Japonsku a ponořily se do deflace. Ekonomicky vzato, deflace nezačíná při nulové změně cenového indexu. Tradiční Laspeyresovy indexy inflaci mírně nadhodnocují. Odchylka, která se nazývá Boskin-bias, byla v USA odhadnuta na 0,8 až 1,6 procentního bodu (pro meziroční inflaci). Německá Bundesbanka ji odhaduje na 0,75 procentního bodu.
Obr. 2: Ceny kovů (meziroční změny)
Zdroj: ČSÚ
Proč tedy inflace v USA a eurozóně klesá a v Japonsku se nadále drží deflace? Jedním z vysvětlení je výkon těchto ekonomik. Oživení hospodářského růstu je sice na postupu, jenže ani v jedné z velkých ekonomik není dostatečně velké, aby smazalo předchozí pokles pod potenciální možnosti těchto ekonomik. V případě eurozóny by se dokonce mezera výstupu měla prohloubit.
Obr. 3: Mezera výstupu
Zdroj: MMF
Svůj díl nesou také inflační očekávání nebo spíše neočekávání. Japonci by mohli vyprávět. Možná byl důraz na nízkou inflaci v posledních dvaceti letech přehnaný a absence inflačních očekávání přiblížila vyspělé ekonomiky deflaci. Při nízké inflaci bývají nízké také úrokové sazby. V případě poklesu výkonu hospodářství pod svůj potenciál tak má centrální banka menší manévrovací prostor k proticyklickému uvolnění měnových podmínek. Ona i inflace a inflační očekávání jsou užitečné.
Ještěže u nás máme vládu s jejími deregulacemi a daňovými reformami. Jádrová inflace (korigovaná inflace bez pohonných hmot) se totiž v ČR nyní pohybuje na úrovni zhruba 0,2%.
David Marek, Patria Online