Proč se začalo s reformou veřejných rozpočtů? Kvůli neudržitelně rychlému růstu státního a veřejného dluhu. Jednoduché, jasné, přesto se tento hlavní cíl vytrácí z reformního snažení vlády. Pod nálepkou rozpočtové reformy se dnes už skrývá kdeco.
Posledním hitem, který se podařilo do reformy propašovat, je rodinná politika. Co na změnách v DPH vybereme, to rozdělíme na nižších daních rodinám s dětmi. Tuto myšlenku se vládě podařilo natlačit všem médiím. A to tak vehementně, že se zapomnělo, že se rozdává něco, co není. Z cizího (v tomto případě budoucnosti) se dobře dává. Alespoň po určitou dobu. Po nadějné první fázi reformy, se v druhém dílu vláda soustředila především na odvedení pozornosti od klíčových zdrojů rozpočtových schodků: důchodového systému, zdravotnictví a sociálních dávek. Všimněte si, jak se z mediálního prostoru vytratila slova o rozpočtových schodcích a veřejných dluzích.
Když už se nás vláda rozhodla zmást, dělá to skutečně rafinovaně. Každý den se objevují nové verze daňových změn. Dětské pleny, vodné, stočné: 5 % nebo 19 %? Hotely a penziony: vyšší DPH od května nebo až od ledna? Spekulace provází také vyšší DPH pro vstupenky na fotbal a do divadla. Kdo se v tom má vyznat? Ze stejného soudku je hra o regulované nájemné, která ovšem s reformou nesouvisí.
Slova „reforma veřejných rozpočtů“ se pomalu vyprazdňují, stejně jako odhodlání skutečně napravit nelichotivý stav českých veřejných financí. Patrně jsme se dostali v hospodářskopolitickém cyklu příliš daleko a pokles volebních preferencí stran vládní koalice je značný. A tak se kličkuje, změkčuje a sociálně zohledňuje. Bylo by čestné přestat za nálepku rozpočtové reformy skrývat daňovou rošádu a rodinnou politiku, které nemají s původním cílem reformy, snížením schodků, nic společného.
David Marek, Patria Online