Propadl již dolar dostatečně hluboko? Takovou otázku si klade devizový trh již pěknou řádku měsíců. Vždyť americká měna ztratila od začátku roku 2002 skoro padesát procent své původní hodnoty k euru a přes dvacet procent k japonskému jenu. Efektivní kurz dolaru, tedy index měřící kurz dolaru k měnám nejvýznamnějších obchodních partnerů USA, se tak v uvedeném období snížil o 27 procent.
Od poloviny ledna investoři čekají na floridský summit zemí G7 (6. až 7. února 2004). Hledají se odpovědi na otázky, zda a kdy je třeba bát se intervencí a jaký bude všeobecně prosazovaný konsensuální názor politiků na budoucí kurzový vývoj. Fakt, že jsou setkání na nejvyšší úrovni čas od času skutečným milníkem, demonstruje historie. 22. září 1985 se guvernéři centrálních bank a ministři financí G5 dohodli (Plaza Accord), že kvůli vzájemné vnější nerovnováze oslabí dolar. Od té doby do roku 1988 ztratil efektivní kurz dolaru 37 procent své výchozí hodnoty.
Zatímco ale Plaza Accord a pozdější Louvre Accord znamenaly společné stanovisko ke směru, kterým se měl dolar vydat, poslední setkání ministrů G7 v Dubaji v září 2003 bylo pro trhy parametricky velmi odlišné. Zásadním podnětem byla výzva k „větší flexibilitě“ bez specifikace konkrétních úrovní. Závěrečné komuniké nebylo ale jednoznačně pochopeno a váže se k němu řada dementujících a upřesňujících zpráv. Převládá ale názor, že USA chtěly vyslat signál asijským zemím, aby ty umožnily apreciaci svých měn.
V Boca Raton se setkají zástupci USA, Velké Británie, Kanady, Francie, Německa, Itálie a Japonska. Trh by byl vděčný za jakýkoliv
konsensus – ten je však při pohledu na rozporné ekonomické zájmy zúčastněných států zřejmě vyloučen. Na summitu také nebude Čína – klíčový hráč světové obchodní rovnováhy, po němž se žádá revalvace juanu.
Pokud Boca Raton zklame, čeká se další pád dolaru k euru i japonskému jenu. Jednotná evropská měna by mohla postupně posílit až do úrovní kolem 1,40 USD/EUR, dosavadní historické maximum přitom stojí na 1,29 USD/EUR, aktuální kurz 1,2715 USD/EUR.
Proč by se měl nynější summit v Boca Raton stát soubojem mezi USA a Evropou? Ukazuje se totiž, že Spojeným států propad americké měny vůbec nevadí. Naproti tomu Evropa opatrně indikuje, že určitá úroveň by mohla (ekonomicky) „bolet“. Práh bolesti je potom nastaven někde mezi 1,30 až 1,35 USD/EUR (jak vyplývá z nedávného šetření institutu Ifo). Evropa se oprávněně domnívá, že by břemeno oslabení dolaru mělo zasáhnout i jiné měny, konkrétně japonský jen a čínský juan. Jak toho ale dosáhnout? Asi jen politickým tlakem, od kterého ale USA dávají ruce pryč.
 |
Všechno závisí na Americe, pokud ta vyjádří „dobrou vůli“ může to mít velmi výrazný dopad na devizové trhy. Evropské centrální bance se sice silné euro hodí k potlačování inflace (2,0 % v lednu, což je na hraně oficiálního cíle), ale čelí tlakům exportérů. Kdyby se ECB přidala k Bank of Japan a začala bránit své měně v růstu, stejně bude bez koordinace s Fedem dlouhodobě neúspěšná. Proto je domluva s Američany tak důležitá. Rétorika liberálních USA se však nemění – úroveň kurzů stanoví jedině trh.
A proč dolar padá? Zopakujme mantru posledních dnů. Spojené státy mají obrovskou spotřebu a nízké úspory, zbytek světa je na tom opačně. Z toho plyne řada nerovnováh. Schodek běžného účtu platební bilance USD šplhá k 5 % HDP, což sice není ve srovnání s jinými zeměmi katastrofa, hrozí ale jeho další nárůst. Například podle Deutsche Bank, jak píše The Economist, je udržitelným deficit 2,5 % HDP. K dosažení takového poměru by bylo podle banky potřeba oslabit dolar až na
1,98 USD/EUR do roku 2008!!!
My si ale nemyslíme, že je bezpodmínečně nutné redukovat deficit až na 2,5 % HDP, rovněž není třeba trvat na kurzovém vyrovnávacím procesu. Americké odbytiště je tak významné, že při oslabení dolaru importní ceny rostou jen minimálně, neboť zahraničí raději sníží cenu, než by ztratilo poptávku, a tak má pád dolaru relativně malý vliv na import do USA. Také na straně amerického exportu je důležitější spíše ekonomický růst ve světě než kurz dolaru. Proto chtějí USA v Boca Raton hovořit především o globálním oživení než o devizových kurzech. Jiná je ale situace eurozóny – s obecně slabým ekonomický růstem může velmi silně zamávat silné euro, jak vyplývá z naší analýzy s názvem „
Kurz eura a hospodářský růst eurozóny“.
Zatímco nominální efektivní kurz dolaru klesá od ledna 2002, reálný efektivní kurz americké měny, tedy kurz očištěný o inflaci a skutečný indikátor konkurenceschopnosti, podle statistiky Fedu klesá teprve od srpna minulého roku. Ať už díky kurzu nebo růstu světové ekonomiky, jsou vidět první známky vylepšování zahraničního obchodu USA.
Americký dolar k euru od 16. ledna, kdy se guvernér Trichet zmínil o „brutálních“ pohybech na devizových trzích, stagnuje v pásmu 1,23 až 1,29 USD/EUR. Summit v Boca Raton by měl být takovým impulsem (i když nebude naznačeno nic konkrétního), který povede k prolomení tohoto pásma v blízké době.
Radim Krejčí, Patria Online