Fakta: Firma Mannesmann AG byla založena v roce 1890 Reinhardem a Maxem Mannesmannovými. První aktivita firmy byla zaměřena na výrobu ocelových trubek a v roce 1990 přišla expanze do oblasti telekomunikací. Velmi brzo se firma stala druhým největším telekomunikačním operátorem, hned za Deutsche Telekom AG. V roce 1999 britský Vodafone Plc učinil první pokus firmu převzít - CEO Mannesmann AG Klaus Esser odolával plných 8 měsíců, mimo jiné za podpory německého kancléře Gerharda Schroedera. Nakonec však na nabídku kývl - nejprve se ale musela firma Vivendi SA otočit k německé firmě zády a Vodafone Plc musel "přihodit" dalších 50 milionů Euro.
Nyní stojí ývalý CEO firmy Klaus Esser, členové bývalé dozorčí rady Josef Ackermann (nyní CEO Deutsche Bank), Joachim Funk, Klaus Zwickel a Juergen Ladberg a několik dalších osob před soudem, kde jim hrozí až 10 let vězení za porušení povinností při správě cizího majetku. Důvod ? - výše uvedení členové dozorčí rady tehdy zvedli ruku pro výplatu odměny za zvládnutí prodeje Mannesmannu AG firmě Vodafone Plc. Tato odměna celkem dosáhla výše 24 milionů euro, další složkou byla kontribuce do penzijních plánů daných manažerů a jejich rodin v hodnotě 33 milionů euro.
Samotný Klaus Esser dostal odměnu v hodnotě 31 milionů euro a jednalo se tak o historicky nejvyšší odměnu německému manažerovi, která byla zveřejněna. Na rozdíl od americké právní úpravy v Německu firmy zveřejňují pouze celkovou sumu odměn vyplacených manažerům, nikoliv jejich konkrétní výši.
Obžaloba se snaží dokázat, že odměny vyplacené za úspěšně dovedenou transakci byly neúměrně vysoké nemluvě o obvinění, že Klaus Esser na nabídku Vodafone Plc kývnul až poté, co hlavní akcionář Mannesmann AG - firma Hutchison Whampoa Ltd. - uvedenou odměnu Esserovi a jeho týmu slíbila. Obě obvinění Klaus Esser strikntně odmítá. Navíc je názoru, že samotné zveřejnění výše odměny je zcela nepochopitelným krokem, který jde naprosto proti německé tradici (v tomto bodě se dá dobře kontrovat, že akcionáři mají právo takové údaje jako je výše odměny manažerům vědět).
Stejně jako včerejší kauza Ryanair Plc tento případ vznáší několik otázek:
*Proč by manažerovi firmy neměla být vyplacena odměna za práci, která zcela evidentně vedla k vyšší nabídce ze strany přebírající společnosti a v konečném důsledku tak zvýšila majetek akcionářů ? Proč by se z tohoto kroku měl zpovídat u soudu ? *Jak je možno stanovit fér a nefér výši odměny - jinými slovy, proč má o tomto parametru právo rozhodovat soud ?
*Nebude daný proces v dlouhém období působit např. na investory kontraproduktivně ve smyslu demotivace lokálních manažerů ?
Nemluvě o faktu, že CEO největší německé banky musí dva dny z týdne trávit v Duesseldorfu u soudu a nemůže se tak plně věnovat řízení tohoto de facto státu ve státě.
Jak jsme se již zmínili, výše odměn vrcholným manažerům se poslední dobou dostává do středu pozornosti - nejčastěji zmiňovanou kauzou je bývalý prezident NYSE Dick Grasso. Akcionáři mají svaté právo vědět, kolik z "jejich" peněz na tyto odměny jde - na druhé straně je nutno dodat, že Esser firmu prodal na vrcholu technologické bubliny a dnes by Vodafone Plc asi nezaplatil.
Pozorovat další vývoj bude jistě zábavné …
Pert Žabža, Patria Direct