Před relativně nedávnou dobou jsme na tomto místě vyjádřili názor - opřený o hlasy některých evropských centrálních bankéřů - že USA, resp. americký dolar jsou na válečné stezce proti euro a japonskému jenu (
Americký dolar v "měnové válce" proti euru?). V odpovědi na to se naopak centrální banky Evropy a Japonska "potichu" domlouvají na společném postupu proti Spojených státům. V podobném duchu a s velmi podobnými závěry přišel také Richard Benson ve svém článku na serveru www.321gold.com.
Podle něho Spojené státy vedou "tichou měnovou válku" proti zbytku světa - snaží se devalvovat dolar natolik, až se jim nejenom podaří nastartovat udržitelný ekonomický růst, ale také zajistit kontinuální expanzi trhu zaměstnanosti. Dokud budou USA připraveny udržet schodky na 5 % a sazby na 1 %, propad dolaru je jistá věc. Na druhé straně je nezpochybnitelné, že politika americké administrativy je extrémně alibistická a sobecká. Ministerstvo financí a FED de facto trestá ty, jež spoří a podporuje finanční spekulaci, zadlužování a výdaje. Skutečně, není lepší trest než nabídnout 1 % sazby a devalvovat dolar o 20 % p.a. Navíc - a tím si můžeme být skoro jistí - FED rozhodně sazby zvyšovat nebude a nemá ani nejmenší záměr utnout přítok laciných peněz do okamžiku, než a) začně výrazně klesat nezaměstnanost, b) A. Greenspan bude zvolen na další období, c) prezident G. Bush vyhraje prezidentské volby. Stabilizovat dolar bude práce pro "ty ostatní".
Pokud má někdo zájem vnést na trhy měn alespoň trochu logiky a racionality, jistě to nejsou Spojené státy. Naopak, mělo by to být a bude to na obchodních partnerech USA - jejich role bude "chovat se jako dospělý a říci rozmazlenému dítěti DOST". V krátkém období je jistě slabý dolar pro americkou ekonomiku požehnáním - zahraniční zboží je tak uměle zdražováno a z pohledu konkurence "znemožněno". Americké korporace tak mohou ze zahraničí repatriovat skvělé zisky (zisky v EUR vypadají o 30% lákavěji, když jsou dovezeny zpět v USD).
V tomto okamžiku se mezi hlavní poražené v této měnové válce řadí Evropa, Velká Británie, Kanada, Austrálie a Jižní Afrika. Země, které se tomuto "dolarovému náletu" nevyhnou, mají několik věcí společných - solidní ekonomickou politiku, vyrovnané obchodní bilance a záměr bojovat s inflací. Stále ještě plně nekapitulovaly a začaly jako obranný mechanismus nakupovat americké dolary ve snaze zamezit nezdravému posilování svých domácích měn. Zatímco jejich centrální banky již nyní drží příliš mnoho dolarů, země samotné ještě ručník ro ringu úplně nehodily.
Na straně druhé země jako Japonsko a Čína jako by kapitulovaly. Koupí jakékoliv množství jakéhokoliv dolarového aktiva a umožní tak USA žít daleko za svými možnostmi. Nic však není zadarmo - obě země to budou dělat jenom tak dlouho, dokud jim Amerika bude exportovat pracovní místa. Tím že kupují dolary, asijské centrální banky pomáhají udržovat americké úrokové sazby na uměle nízkých úrovních. Velikost amerického obchodního a rozpočtového deficitu, společně s minimální úrovní úspor však dává tušit, že jakékoliv zvýšení úrokových sazeb by okamžitě rozdrtilo růst akciových trhů, cen nemovitostí a míru útrat domácností. V této válce tedy Japonsko a Čína praktikuje politiku železné pěsti v sametové rukavici.
Jaké jsou cíle této měnové války? V zásadě dva - "okupované" země by buďto měly nechat své měny posilovat a riskovat ztrátu pracovních míst do Spojených států a nebo by měly otevřít svá stavidla a začít kupovat americké dluhopisy zcela bez zábran. Dokud budou zahraniční centrální banky dolary kupovat, budou však těmi, kteří financují válku v Iráku, budou i těmi kteří umožňují Američanům koupit si nové Humwee za svou druhou hypotéku. Jakákoliv investice do amerických dluhopisů je však evidentně ztrátovou investicí a představuje de facto skryté zdanění obyvatel s tím, jak dolar ztrácí na hodnotě.
Jaké jsou možnosti obrany? Chovat se ke Spojeným státům jako ke kamarádovi, který pil a my nechceme, aby si sedal za volant. Motto centrálních bank by mělo být - "Centrální banky nepáchají finanční sebevraždu".
Plné znění článku naleznete na www.321gold.com/editorials/benson/benson012104.html
Petr Žabža