Již před několika měsíci jsme na těchto stránkách informovali o tzv. „posledním varování“ Evropské Komise („Komise“) adresovaném Itálii, které bylo vyvoláno přijetím italské legislativy chránící domácí energetické společnosti před převzetím či investicemi ze strany subjektů (ať již domácích, či zahraničních) kontrolovaných státem. Jelikož dle názoru Komise Itálie na její výzvu v přiměřeném časovém horizontu nereagovala, rozhodla se Komise řešit tento spor oficiální cestou, tj. žalobou proti Itálii podanou dne 16. prosince 2003 u Evropského soudního dvora („ESD“).
Klíčovým bodem celého sporu je ustanovení italského zákona z 20. července 2001 o některých opatřeních v oblasti elektroenergetiky a plynárenství, podle kterého v případě, kdy státní podniky, resp. jiné státem kontrolované subjekty (bez ohledu na to, zda domácí či zahraniční) získají přímo či nepřímo více než 2% podíl na základním kapitálu italské společnosti podnikající v oblasti elektroenergetiky či plynárenství, hlasovací práva spojená s akciemi přesahujícími tento dvouprocentní limit jsou automaticky pozastavena až do doby, kdy bude na úrovni EU v těchto průmyslových odvětvích dosaženo plně konkurenčního prostředí.
Toto ustanovení, jehož zřejmým cílem je chránit italské energetické společnosti před převzetím ze strany jiných zahraničních energetických gigantů, jež jsou přímo či nepřímo ovládány některým členským státem EU, je dle tvrzení Komise v přímém rozporu s článkem 56 Smlouvy ES, zakotvujícím odstranění veškerých omezení bránících volnému pohybu kapitálu mezi členskými státy EU. Komise Itálii vytýká, že nesprávně aplikovala možnost využití výjimky z obecného pravidla čl. 56 Smlouvy ES, protože výše citované legislativní opatření svou povahou nesplňuje kritéria, za kterých může členský stát v omezených případech stanovit některé restrikce v oblasti volného pohybu kapitálu – tj. zejména naléhavý veřejný zájem. Komise zde s odkazem na četná rozhodnutí ESD v obdobných případech konstatovala, že čistě ekonomické obavy nemohou být důvodem pro omezení volného pohybu kapitálu mezi členskými státy, a navíc že stávající evropská legislativa již obsahuje (ve formě směrnic) řadu pravidel, která mají za cíl ochranu volného trhu a ochranu spotřebitele v oblasti elektroenergetiky a plynárenství, aniž by přitom jakkoli zasahovali do vlastnické struktury či výkonu hlasovacích práv v jednotlivých energetických společnostech.
Je samozřejmě předčasné odhadovat, jak se k výše uvedené problematice postaví ESD, jehož úkolem bude ve sporu Komise proti Itálii vynést konečný verdikt. Na zmiňovaném příkladu je nicméně patrné, že pod drobnohled Komise se mohou dostat prakticky jakákoli ustanovení domácí legislativy členských států, která v konečném důsledku (ač se pohnutky k jejich přijetí mohou z domácího pohledu jevit jakkoli oprávněné) mohou znamenat porušení některé z tzv. základních svobod zakotvených v evropském právu. Je přitom téměř zbytečné opakovat, že po 1. květnu 2004 bude tento drobnohled namířen i na Českou republiku a další přistupující země.
Ivan Sagál
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal