Veřejné rozpočty, respektive jejich schodky, jsou již zase předmětem vážných obav ekonomů na celém světě. Zapomenutá jsou (bohužel) 90. léta, kdy se rozpočtová situace všech rozvinutých ekonomik na světě zlepšovala. Pamatuje si dnes ještě někdo vážné obavy předsedy FEDu Alana Greenspana z „vyschnutí“ amerického kapitálového trhu poté, co americká vláda splatí veškeré své dluhopisy? Dnes může být Greenspan „klidnější“: americká vláda promazává finanční trhy schodkem ve výši 6% HDP více než dostatečně ...
Podobný vývoj, i když s nižšími výkyvy oběma směry, zažívá Evropská unie. V roce 2000 byl souhrnný rozpočet zemí eurozóny prakticky vyrovnaný, Německo mělo malý přebytek a Británie zaznamenala rekordní přebytek ve výši téměř 4% HDP! Letos bude schodek eurozóny nepříjemně blízko hranici 3% HDP a Británie je na tom jen nepatrně lépe viz graf.
Níže uvedený graf však nabízí jedno zajímavé srovnání. Při troše pozornosti na něm lze nalézt dvě dvojice zemí, které měly prakticky stejný (a nízký) schodek v roce 1997 a které mají stejný (a vyšší) schodek v letech 2002 až 2004. První takovou dvojicí je Francie a Německo, tedy „tahouni eurozóny“. Tyto dvě země se pohybují jakoby v zákrytu, s výjimkou krátkého vzepětí Německa okolo roku 2000. Paralely mezi Francií a Německem nejsou překvapivé, obě země tvoří jádro eurozóny, jejich ekonomiky jsou pevně propojené a jejich politici od sebe přičinlivě „opisují“ při každé vhodné i nevhodné příležitosti.
Druhý pár na našem grafu je však překvapivější. Schodek pod 2% HDP v roce 1997, necelá 4% HDP v roce 2002, 6% HDP letos a (snad) o něco málo méně najdeme u Spojených států a České republiky! Především shoda v letech 2002 až 2004 je téměř dokonalá: obě země se pohybují po naprosto identických rozpočtových trajektoriích.
Tato shoda je zajímavá z několika důvodů. Za prvé vystavuje zkoušce typickou představu o pravicových politicích jako ochráncích vyrovnaných rozpočtů a levicových utrácečů. Jak pravicový Bush, tak levicový Špidla neváhají a schodky zvyšují. Samozřejmě, je nutné uvědomit si, že podstatná část amerických schodků pramení z agresivního snižování daní, které prosadil president Bush. České schodky, na druhou stranu, jsou výsledkem zvyšování výdajů. Schodek je ale u obou stejný ...
Druhý postřeh je spíše psychologický: v Čechách všichni mluvíme o rozpočtové krizi, o naprosté neudržitelnosti fiskální politiky, atd., nicméně stejné schodky v USA ponecháváme téměř bez povšimnutí a dokonce obdivujeme americkou ekonomiku za rozpočtovým stimulem vyhnaný růst o 7% ve třetím čtvrtletí roku 2003. Opět zde platí, že americké a české problémy nejsou úplně srovnatelné. Američané mají obrovskou výhodu v tom, že jejich měna slouží celému světu jako rezervní měna, na druhou stranu finanční potřeby americké ekonomiky jsou nesrovnatelné s českými a Američané jsou tak vystaveni mnohem většímu riziku.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK