V návaznosti na naše předcházející články o příjmech rozpočtu EU si v tomto příspěvku stručně přiblížíme základní charakteristiky výdajů EU.
Především je nutno zdůraznit, že financování EU je založeno na principu
solidarity. Podle tohoto principu je příjmová část rozpočtu stanovena pro všechny členské státy stejně, tj. podílem na HDP, DPH atd. Oproti tomu u výdajů to tak není - výdaje EU nejsou rozdělovány rovnoměrně, ale jdou na společné projekty, kde kromě jiného částečně platí i zásada „každému podle jeho potřeb“. Tím vzniká situace, že některé státy dostávají z rozpočtu více, než do něj přispívají (tzv. „čistí příjemci“, např. Řecko, Španělsko, Portugalsko, v budoucnu všechny nové členské státy ), zatímco u jiných je tomu naopak (tzv. „čistí plátci“, např. SRN, Francie, Spojené království).
Většinu výdajů (cca 75 %) tvoří tzv. povinné výdaje, které vyplývají z již přijatých rozhodnutí orgánů EU či z mezinárodních závazků. U těchto výdajů má doposud poslední slovo Rada EU.
Ostatních 25 % výdajů jsou výdaje na projekty, u kterých lze jejich směrování ovlivnit v momentě přijímání konkrétního rozpočtu. U těchto tzv. nepovinných výdajů má v současnosti poslední slovo Evropský parlament. Návrh Ústavní smlouvy však počítá s tím, že by v budoucnu o celém rozpočtu spolurozhodoval Evropský parlament s Radou EU.
Na rozdíl od většiny mezinárodních organizací, musí EU pokrývat nejen vlastní administrativní náklady, ale hlavně operativní náklady související s prováděním společných politik.
Výdajová část rozpočtu EU v současnosti činí cca 100 mld. EUR. Struktura těchto výdajů byla v roce 2003 přibližně následující: náklady na společnou zemědělskou politiku - 45 %; strukturální aktivity (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond, Evropský poradní a záruční fond pro zemědělství, Finanční nástroj pro řízení rybolovu, Kohezní fond) - 34 %; mezinárodní spolupráce (třetí země, rozvojová spolupráce) - 8,5 %; výzkum a vývoj - 4 %; ostatní vnitřní politiky - 2,5 %; administrativa – tzv. eurokracie - 5,5 %, rezerva - 0,5 %.
Nejdůležitější výdajovou částí rozpočtu EU jsou v současnosti výdaje na společnou zemědělskou politiku, ačkoliv je nutno uvést, že podíl těchto výdajů neustále klesá (např. v roce 1980 byl tento podíl 71 %, v roce 1988 činil 65 % rozpočtových výdajů). Vysvětlení je jednoduché: společná zemědělská politika je jedinou politikou, kterou členské státy dovolily zcela i po finanční stránce převést z národní úrovně na úroveň komunitární.
Pokud jde o velmi slabé výdaje do sektoru průmyslu, energetiky, dopravy či výzkumu, je třeba si uvědomit, že na komunitární úrovni tyto politiky, tedy s výjimkou výzkumu, téměř neexistují.
Bude zajímavé sledovat vývoj výdajové struktury rozpočtu EU po květnu 2004 a dále v budoucnu, kdy bude pravděpodobně stále docházet ke snižování podílu výdajů na společnou zemědělskou politiku. Naopak by bylo velmi žádoucí posílit zejména výdaje na výzkum tak, aby sjednocená Evropa mohla směle konkurovat USA i asijským ekonomickým velmocím.
Pavel Svoboda
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal