Díky masivnímu fiskálnímu stimulu - ve formě snížených daní, deficitního financování a rekordně nízkým úrokovým sazbám - čeká americkou ekonomiku velmi pravděpodobně výjimečný rok 2004. Američané se budou přirozeně cítit bohatší a ekonomicky silnější - ať žije Dow Jones na 10 000 bodech. Steven Pearlstein - ekonomický editor deníku Washigton Post však obecný optimismus úplně nesdílí a v následujících řádcích se dozvíme, proč tomu tak je. Hlavní argument? - Američané na tom nejsou tak dobře, jak si myslí:
* americká ekonomika a američtí spotřebitelé konzumují více než vyprodukují, utrácí více než uspoří a požadují po své vládě více služeb, než za které jsou ochotni zaplatit - do té míry, že schodek nyní dosahuje 5% HDP
* po generaci byl zbytek světa ochoten tuto rozhazovačnost financovat - buďto formou zapůjčení dolarů utržených za prodané zboží nebo formou nákupu amerických cenných papírů nebo nemovitostí. Jistou dobu se jednalo o oboustranně výhodný vztah, který dovoloval zahraničním věřitelům ignorovat strukturální problémy jejích domácích ekonomik. Poslední dobou se však objevují signály, že trpělivost dochází.
* jasným následkem je prudký pokles ceny dolaru za posledních několik měsíců. Další bolestí je dvojsečný meč schodků - rozpočtového a zahraničněobchodního, stejně jako pokles přílivu zahraničních investic. Jenom nedaleko je podle názoru S. Pearlsteina růst úrokových sazeb a inflace, stejně jako propad ceny nemovitostí.
Tak jako tak se výše uvedené nerovnováhy budou muset vybalancovat - jestli tento proces povede k nižšímu životnímu standardu Američanů je otázkou. Podle S. Pearlsteina tomu tak velmi pravděpodobně bude:
* vyšší úrokové sazby povedou k nižšímu ekonomickému růstu, vyšší míře nezaměstnanosti a nižším příjmům domácností a společností
* vyšší sazby také nutí vlády a lokální administrativy utrácet vyšší část vybraných peněz na prosté splácení dluhu - méně peněz proto zůstane na obecně prospěšné projekty
* pomalejší hospodářský růst a vyšší úrokové sazby skoro vždy vedou k poklesu cen nemovitostí, akcií a ostatních finančních aktiv
* snaha Číny a Japonska zabránit růstu jejich měn proti americkému dolaru tlačí v konečném důsledku vzhůru euro, kanadský dolar a mexické peso. To obratem dusí ekonomickou expanzi v těchto oblastech.
* ve světle expandujících deficitů bude Kongres a prezident Bush nucen řešit dilema, jestli zvýšit daně, snížit vládní výdaje nebo přesunout tento problém na další generaci.
Nejlepším řešením by tedy bylo, aby všechna výše uvedená opatření probíhala natolik pomalu a stejnoměrně, aby v konečném důsledku ekonomický růst pro příštích 10 let zpomalila. "Worst-case scenario" by naopak bylo, když by se všechna uvedená opatření "rozjela" najednou a začala postupovat ve vzájemném nesouladu. Důsledky lepší nedomýšlet.
P.S. - veškerý vývoj zatím výše uvedeným hypotézám odporuje, a proto je berme s rezervou.
Petr Žabža
(připraveno na základě článku na www.washingtonpost.com)