Noviny se poslední dobou jen hemží emotivními titulky o spotřebitelském hladu českých domácností, které se dokonce odvažují zadlužit se až po uši, jen aby si mohly koupit nový digitální fotoaparát, pětisetwattové domácí kino či snad dovolenou v Tunisku. Jak je to ale s českými domácnostmi doopravdy? Odpověď nabízí pohled do národních účtů za sektor domácností.
Chutě domácností jsou přelétavé, proto budeme nadále vycházet z dat za první tři čtvrtletí letošního roku. Fakt číslo jedna: spotřeba domácností se meziročně zvýšila o 49,1 mld. Kč (5,6%). Fakt číslo dvě: hrubý disponibilní důchod domácností vzrostl o 54,2 mld. Kč (5,9%). Fakt číslo tři: domácnosti letos prozatím vytvořily hrubé úspory ve výši 63,1 mld. Kč, což je o 6,9 mld. Kč více než loni. Fakt číslo čtyři: hrubá míra úspor vzrostla na 6,5% z 6,1% v loňském roce a 6,0% v roce 2001.
Jak to všechno zapadá do informací o rychle rostoucím zadlužení domácností? Pro informaci: půjčky domácností se v 1.-3. čtvrtletí letošního roku zvýšily o 38,6 mld. Kč, což je o 11,6 mld. Kč (42,8%) více než loni ve stejném období. Zvýšení celkových finančních pasiv domácností dosáhlo 57,9 mld. Kč, což je o 7,9 mld. Kč (15,9%) více než loni. Vysvětlení zdánlivého paradoxu je nasnadě. Kromě těch, kteří si na své spotřební výdaje vypůjčují, jsou zároveň lidé, kteří spoří, a jejich úspory převyšují půjčky těch prvních. V prvních třech kvartálech letošního roku se finanční aktiva domácností zvýšila o 77,9 mld. Kč, tj. o 18,9 mld. (32,1%) Kč více než loni.
Úplný obraz současné finanční situace českých domácností by měl zobrazovat obě strany mince: rychle rostoucí zadlužení a ještě rychleji rostoucí úspory (zde se nabízí zajímavý námět na analýzu diverzifikace české společnosti podle tohoto měřítka). Je ale pochopitelné, že druhá strana mince (rychle rostoucí úspory) je mediálně méně zajímavější.
David Marek