Evropská komise („Komise“) zveřejnila v minulých dnech návrh směrnice, jejímž cílem je zlepšit podmínky pro provádění přeshraničních fúzí obchodních společností (tzv. cross-border mergers).
Slovy směrnice se jedná o fúze společností, které mají své sídlo, administrativní centrum nebo hlavní místo podnikání na území EU, jejichž základní kapitál byl vytvořen v souladu s právem členských států a jejichž vnitřní právní poměry se řídí právem různých členských států.
V současné době mohou být přeshraniční fúze prováděny pouze v případě, kdy se zúčastněné společnosti řídí právními řády členských států, které tuto možnost připouštějí. V ostatních členských státech lze účelu sledovaného přeshraničními fúzemi prozatím dosáhnout pouze poměrně komplikovanými a nákladnými řešeními. Tato řešení jsou nejen netransparentní a právně nejistá, ale obvykle vyžadují i provedení likvidace zanikajících společností, což je velmi nákladná a neefektivní procedura. Problémy obdobného typu skýtá i současná úprava fúzí v českém obchodním zákoníku.
Iniciativa Komise přichází téměř dvacet let po prvním neúspěšném pokusu v podobě tzv. desáté směrnice práva obchodních společností o přeshraničních fúzích. Tento původní návrh narazil na delikátní otázku účasti zaměstnanců na řízení společnosti, kterou se tehdy nepodařilo vyřešit. Komise proto tento návrh stáhla a nahradila jej návrhem současné směrnice, kdy využila kompromisu v otázce povinné účasti zaměstnanců na řízení společnosti dosaženého při úpravě Statutu Evropské společnosti. Na tuto úpravu také směrnice ve svém textu odkazuje.
Návrh směrnice by měl vést k obecné úpravě, která by byla obdobná existující právní úpravě fúzí v jednotlivých členských státech. Jinými slovy každá společnost, která se bude účastnit přeshraniční fúze, bude postupovat v souladu s právní úpravou fúzí existující v jejím domovském státu (s výjimkou specifických případů upravených ve směrnici).
Směrnice proto setrvala na již známém principu ochrany věřitelů, majitelů dluhopisů a jiných cenných papírů, které nejsou akciemi, minoritních akcionářů a zaměstnanců (zejména povinnost vyhotovení zpráv statutárních orgánů a dozorčích rad, zprávy znalců, splnění informačních povinností, souhlas valných hromad zúčastněných společností, atd.). Tento princip, který existuje již několik let v národních úpravách členských států, známe také z českého obchodního zákoníku.
V případě zaměstnaneckých práv se obecně uplatní principy právního řádu domovského státu nástupnické společnosti. Pokud se však fúze bude účastnit alespoň jedna společnost, která ve svém domovském státu podléhá pravidlům o účasti zaměstnanců na jejím řízení, a právní řád státu sídla nástupnické společnosti tato pravidla neobsahuje, potom by se aplikovala pravidla o účasti zaměstnanců na řízení společnosti, která jsou obsažena ve Statutu Evropské společnosti.
Dle předloženého návrhu budou členské státy povinny implementovat směrnici do 18 měsíců od jejího zveřejnění. V současné době však přijetí směrnice závisí především na rychlosti, s jakou bude směrnice projednávána v Evropském parlamentu. Až po absolvování této zdlouhavé procedury bude na místě otázka, jak si s její implementací poradí národní zákonodárci, a to včetně toho českého.
Martin Lukáš
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal