Zatímco krátkodobý úspěch se může "přihodit" všem společnostem, dlouhodobější úspěšnost je do značné míry podmíněna zvolenou strategií, včetně úspěšnosti její implementace. To je víceméně konstatování evidentního a výše uvedené reflektuje množství zdařilých i horších kurzů, knih vydaných a přednášek pořádaných právě na toto téma. Vše bylo vymyšleno, vše bylo řečeno - nebo ne?
Možná iniciována stále se rozšiřující popularitou východních filozofií, pozornost západních "management and strategy" teoretiků i praktiků se někdy upře na dílo, které sice na první pohled nemá v dnešní době a v kontextu byznysu specielně velkou relevanci, opak ale může být pravdou. Jde o "Art of War" od Sun Tzu (odhaduje se, že dílo bylo vytvořeno někdy v období 500 b.c.). Jeho studie a zamyšlení se nad ním v obecnějším kontextu ukazuje na možnost definování určitých obecnějších principů pro zefektivnění aktivit menší, či větší skupiny lidí, které jsou zaměřeny na dosažení určitého cíle (cílů) – tedy např. činnost korporací.
Před detailnějším zamyšlením se nad relevancí tohoto "supertextu" pro současný svět byznysu a zejména pro jeho strategický aspekt, uveďme "standardní" schéma procesu strategického rozhodování:
Zdroj: Patria Finance
Jednotlivé kroky jsou do značné míry intuitivní, schéma je nutno brát s rezervou v tom smyslu, že v praxi je strategický proces kontinuální a rozhraní mezi jednotlivými kroky lze často jen těžko najít.
Jak ukážeme v dalších článcích se na toto téma, myšlenky Sun Tzu jsou relevantní v podstatě pro všechny fáze výše popsaného procesu a související témata. Relevancí se samozřejmě nemyslí "napasování" zásad jím formulovaných pro vedení války v jejím ryzím slova smyslu na danou situaci za každou cenu, většinou jde o širší pohled a rozdílný (neortodoxní) úhel pohledu (který se ale někdy cení nejvíce).
Na závěr této části uveďme myšlenku, která nejlépe vystihuje podstatu "Art of War", a která by měla být i stěžejní v rámci strategického procesu společnosti (zejména jeho části zaměřené na konkurenční společnosti, či odvětví)
"Hence to fight and conquer in all your battles is not supreme excellence; supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting"
Tato zásada ukazující na prvotní zaměření se na samotnou možnost vyhnout se střetu jako nejvyššího možného dosažitelného cíle, je reflektována ve světě byznysu v hojném měřítku. Dá se v podstatě pozorovat při většině M&A aktivit, kdy vedle dosažení vyšší efektivity operací (např. úspory z rozsahu) je hybnou silu právě snaha vyhnout se pro obě strany (společnosti) škodícímu konfliktu (např. cenové válce). M&A aktivity tak lze pozorovat ve zvýšené míře v odvětvích, kde "přituhuje" a společnosti si uvědomují, že pokračující konkurenční boj, iniciovaný např. klesající poptávkou, či saturací trhu, je pro všechny destruktivní. Dobrým příkladem je např. globální situace v produkci automobilů.
Významným rozměrem této strategie je ale vliv na zákazníka - ne vždy jsou fúze a akvizice pro něj prospěšné, což je často reflektováno postojem regulátora a/nebo dané antimonopolní autority. Jsou ale situace, kdy i zákazník bude z dané strategie vyhnutí se konfliktu těžit (např. neustálé zvyšování celkového výdaje za reklamu společnostmi, kdy tato reklama má za cíl pouze vštěpovat lidem do hlavy, že tento daný výrobek je nejlepší – v konečném součtu záporný efekt pro celé odvětví i pro společnost).
Jiří Soustružník