S účinností od 1. ledna 2002 existuje v ČR možnost zřídit zástavní právo zápisem do rejstříku zástav spravovaného Notářskou komorou ČR. Tato úprava umožňuje dlužníkům zajišťovat své závazky zástavním právem k movitým věcem, aniž by bylo nutné jejich předání zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě. Jako předmět zástavy může sloužit též věc hromadná (například podnik či zásoby) a dále nemovitosti, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí. Ve všech uvedených případech musí být sepsána zástavní smlouva ve formě notářského zápisu a zástavní právo vzniká zápisem do rejstříku zástav.
Byť je nová úprava přínosem, vykazuje některé nedostatky, jejichž odstranění by bylo žádoucí; mezi ně patří např.: rejstřík zástav je veden v elektronické podobě, přičemž aplikace, která slouží notářům k vyplňování údajů do tohoto rejstříku, není vždy uživatelsky přátelská; vyplňování údajů pro zápis do rejstříku je zdlouhavé; aplikace na druhé straně v některých případech neumožňuje údaje do rejstříku zadávat dostatečně podrobně; aplikace není uzpůsobena pro všechny zástavy (například v případě složitějších souborů movitých věcí); nejsou dostatečně definována pravidla, která by vymezovala údaje, jež mají být v rejstříku zástav uvedeny. Obecně se dá říci, že celý proces zřízení, vzniku a změn zástavního práva není po technické ani právní stránce příliš flexibilní.
Nedokonalosti lze též shledat z pohledu třetích osob, které se chtějí přesvědčit o existenci zástavních práv k věcem, jež mají zájem například koupit či přijmout do zástavy (například v souvislosti s poskytnutím bankovního úvěru nebo s dodavatelským financováním). Nahlížení do rejstříku zástav je nepraktické, aplikace například neumožňuje snadno vyhledávat údaje v rejstříku podle osoby zástavního dlužníka/zástavce, obtížné je též vyhledat údaje o konkrétní věci/souboru věcí, k nahlédnutí do rejstříku zástav je navíc třeba osvědčit právní zájem nebo předložit souhlas vlastníka zástavy. Tím vším je oslabována základní funkce rejstříku zástav, kterou by měla být ochrana třetích osob v dobré víře.
Do budoucna by bylo vhodné se též zamyslet nad koncepcí rejstříku zástav. Stávající pojetí je totiž poměrně úzké a do rejstříku se zapisují pouze zástavní práva a nikoliv jiné způsoby zajištění (například zajišťovací převody, výhrady vlastnického práva), a to pouze pokud se týkají movitých věcí, hromadných věcí a některých nemovitostí, nikoliv však jiných práv a majetkových hodnot. V současné době má proto rejstřík zástav jen omezenou vypovídací hodnotu a třetí osoby se na něj mohou spolehnout jen ve velmi omezené míře. O tom, že jsou možné i jiné přístupy, svědčí například úprava obsažená v Jednotném obchodním zákoníku, který byl přijat ve většině států USA. Tato úprava komplexně pokrývá řadu způsobů zajištění a dokonce i jiné transakce, pokud je jejich ekonomickou podstatou v konkrétním případě zajištění (povahu zajištění by tak mohla mít například koupě zboží na leasing, komisní prodej zboží či postoupení pohledávek).
Závěrem lze konstatovat, že rejstřík zástav se v ČR stal přínosnou pomůckou, kterou je však v současné podobě třeba užívat se značnou dávkou opatrnosti a skepse. Ke zvýšení transparentnosti podnikatelského prostředí v ČR by proto bylo přínosné další zdokonalování právní úpravy v této oblasti.
Robert Rabas
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal