Eurozóna se může konečně těšit na obrat dolní části smyčky hospodářského cyklu, dnes zveřejněné předběžné odhady HDP v Německu a Francii jsou vcelku příznivé. Německá ekonomika ve 3. čtvrtletí vzrostla o 0,2% ve srovnání s předchozím kvartálem, Francie hlásí růst u 0,4%. Bezbřehému optimismu ovšem brání skutečnost, že za těmito údaji částečně stojí záporné hodnoty hospodářskému růstu v předchozím čtvrtletí. Pokles HDP v Německu ve 2. čtvrtletí byl revidován z 0,1% na 0,2%, francouzský HDP klesl dokonce o 0,3%.
První odhady obou statistických úřadů jsou bohužel strohé na detailní informace. Report INSEE (francouzský statistický úřad) neobsahuje žádné detaily, ve zprávě z Německa je alespoň pětiřádkový slovní komentář. Píše se v něm, že za růstem ve 3. kvartálu stojí růst vývozu a pokles dovozu zvyšující obchodní přebytek Německa. Domácí poptávka ovšem nadále klesá. Německé oživení tak lze připsat především vnějším faktorům. Hospodářství našeho západního souseda má štěstí, že se začíná dařit jinde. Hospodářský růst zrychlil u prvních třech nejvýznamnějších obchodních partnerů Německa, Francie (kam směřuje 11% německého exportu), USA (10,3%) a UK (8,4%). Tato konstelace je ovšem pro globální ekonomiku "poněkud nešťastná", neboť přispívá k prohlubování obchodních nerovnováh a zvyšuje riziko nadměrné volatility směnných kurzů. Německé i francouzské hospodářství potřebují reformy, které by oživily domácí poptávku. Obě země ovšem vyčerpaly možnost stimulace rozpočtovými nástroji v dobách, kdy se jim dařilo podstatně lépe. Pomocné ruky se jim nedostane ani od Evropské centrální banky úzkostlivě sledující dvouprocentní práh pro inflaci. Možná by nebylo od věci se poučit. Čtyřprocentní rozpočtový schodek v poměru k HDP, co by cíl české rozpočtové reformy, také není ideální pozice k vyrovnáváním cyklických výkyvů ekonomiky.
Davidm Marek